Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Potenciál samoléčení

Ajurvéda – principy o zdravém životě

Počátky ajurvédy sahají až do období staroindických upanišad a véd. Slovo „véda“ znamená dokonalé vědění a védy jsou považovány za prazdroj indické kultury, filosofie a základem všech vědních oborů, neboť podávají svědectví o základech bytí, harmonii vesmíru a jeho podstatě. Pak „ájus“ znamená život, poznání jeho podstaty. Ajurvéda je tedy celistvá a nadčasová nauka o zdravém životě.

Ajurvéda pohlíží na člověka jako na jednotu v celku a jeho neoddělitelnou součástí ducha, těla a vesmíru. Jejím cílem je komplexním postojem docílit zdravého ducha ve zdravém těle, a to doslova! Základem je duchovní život a pochopení harmonické jedinečnosti našeho těla jako přirozeného stavu. Nemoc je považována ze nepřirozený stav a tak se také projevují její příznaky.

„Zdráv je člověk pouze tehdy, pokud se jeho tělesné funkce, výměna látková, trávení tkáně a vyměšování nacházejí v rovnováze a pokud jeho duše, smysly a duch spočívají ve stavu trvalého štěstí“, definuje ajurvédu starý mistr Sušruta, 750 let př.Kr. Proto se tento systém zabývá komplexně o moudrém a zdravém životě a poskytuje rady a doporučení pro celý náš život.

Obecně se má v Indii za to, že ajurvédská nauka má obrovský potenciál pro integraci s moderní medicínou, podobně jako buddhismus ve vztahu např. ke křesťanství na poli duchovního života. Představuje účinnou a po tisíciletí ověřenou alternativu praktické, jednoduché a celostní formy léčení a pravidel zdravého života.

Ajurvéda je velmi úzce spojena v jeden celek s naukou o józe jako celistvého systému o Cestě. A na této cestě je zdravé tělo a zdravý duch důležitým předpokladem duchovního růstu, nikoli však z karmického hlediska člověka nezbytnou podmínkou.

Staré jógové učení z védských dob hovoří v této souvislosti například o tzv. pančatantře, jež naše bytí transformuje na princip pěti tvůrčích sil života. Je to prána (příjem), vjána (přesun na místo určení), samána (fáze zpracování přijatého), udána (tvůrčí využití transformovaného) a apána (vyloučení či výdej nadbytečného).

Nauka ajurvédy je založena na meditativním a praktickém poznání vaidjů (ajurvédští lékaři) po mnoha staletí předávaném z mistra na žáka výhradě ústně. Je to aplikované poznání a projevů obecných principů energetické úrovně života, energetické harmonie či disharmonie těla, mysli a ducha.