Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Stimulační harmonizace

Anotace programu STIMULAČNÍ HARMONIZACE ®

Prezentujeme zde celostní, integrativní metodu, která má ryze stimulační a empirický charakter. Je zaměřena na cílené navození a sdílení harmonie těla, mysli a vědomí prostřednictvím kontinuálního procesu vnímání a poznávání vnitřních zážitků a získávání nových osobních zkušeností jako reakce na stimulační podněty. Je to neinvazivní a přirozená metoda „transformace“ cílená především na mysl a vědomí.

Pomáhá lidem v situacích, kdy dostupné standardní léčebné či terapeutické metody nemusí být dostatečně účinné nebo jsou třeba i nedostupné. Tento program může do jisté míry a za jistých okolností (o jejichž optimalizaci neustále v programu usilujeme) přinášet pozitivní výsledky i tam, kde je stav obecně považován za neřešitelný nebo dlouhodobě chronický s patologickými příznaky.

Program STIMULAČNÍ HARMONIZACE® vychází zejména:

  • z tradičních principů védské jógy
  • z poznatků principu rezonance a procesu „rezonančního ladění“
  • ze zákona přitažlivosti a následné synchronicity jevů
  • z neomezeného tvůrčího potenciálu otevřené mysli a přirozené schopnosti mimosmyslového vnímání

Všechny přístupy používané v programu jsou synergicky propojeny a jsou cíleny na přítomný a vědomý prožitek harmonie (rovnováhy), který následně stimuluje organizmus, mysl a vědomí jedince k žádoucím „systémovým“ změnám na všech úrovních. Obecně lze základní principy shrnout následovně:

  1. Přirozeným stavem je „harmonie“, vše, co vybočuje z přirozenosti, je projevem disharmonie
  2. Hlavním tvůrcem reality je naše mysl
  3. K transformaci využíváme neomezeného potenciálu příležitostí a neomezeného zdroje všudypřítomné energie vědomí; míra jejich smysluplného využití je přímo úměrná míře aktivního probuzení všech našich disponibilních vnitřních schopností bez ohledu na míru handicapu tělesného, společenského či sociálního
  4. Disponujeme obrovským tvůrčím potenciálem, jenž umožňuje aktivní změnu neuronové sítě
  5. Účinným odstraněním skutečných prvotních příčin je „celostní přístup“ (alokální princip)
  6. Stimulační působení je nezbytné v praxi provádět s ohledem na respektování následnosti vznikajících jevů, tedy principu „evolučního řetězení“, se současným rozvojem vnitřních schopností „nacítit v souvislostech“ události, situace, významy, vjemy atd.
  7. Stimulace působí v procesu snižování disharmonie „zevnitř ven“, tedy nejdříve ke změně dochází na jemnější úrovni ve vnitřních procesech a následně se projeví navenek jako smyslově vnímatelné důsledky
  8. Účinnost stimulace závisí na podmínkách působení „ze shora dolů“, tedy od vědomí a mysli na úroveň somatickou – tělesnou
  9. Holografický charakter reality ve smyslu „jak uvnitř, tak vně“, „jak nahoře, tak dole“
  10. Změnu či tvorbu lze uskutečnit pouze v přítomném okamžiku, tady a teď
  11. Nastane-li vlivem stimulace proces odstranění důsledků disharmonie, pak zpravidla v „opačném pořadí“, než v jakém dané projevy vznikaly
  12. „Vnitřní prožitky“ jsou hlavním klíčem k napojení a především využití neomezeného potenciálu možností
  13. Primárně je vždy zapotřebí zahájit stimulaci „snižováním tenze“, a to na všech úrovních (především somatické a psychické), následně lze účinně řešit projevy disharmonie
  14. Stimulační proces je vnímán jako „pouhý“ zprostředkovatel – nástroj, nikoli jako skutečný a prvotní činitel; prvotním zdrojem žádoucích změn je především „transformace mysli“, bez této transformace nelze dosáhnout trvalých pozitivních změn
  15. K upevnění a osvojení nových stimulačních návyků, nových synaptických spojů na úrovni neuronů, jsou důležitá mnohačetná opakování v podmínkách „integrace stimulačního působení“
  16. Chronická a „zakořeněná“ disharmonie vyvolává v souvislosti se stimulačním působením neustálé „rezistentní reakce“, které však je nezbytné řešit nenásilně a neinvazivně s vědomím, že tato rezistence je nedílnou součástí transformačního procesu
  17. Integrativním přístupem a týmovou spoluprací zainteresovaných osob lze dosáhnout výrazného působení „účinků synergie“, tedy získání násobného užitku a to nejen na úrovni terapeutické, ale i organizační, ekonomické či firemní kultury
  18. Důležitou součástí procesu harmonizace je aktivní tvorba „harmonické celistvosti“, bez níž by účinky programu byly výrazně oslabeny (jako např. prostředí, způsob zapojení zúčastněných osob, osobní očekávání apod.).

Pracujeme s ověřeným faktem, že naše vědomí (jako atribut podstaty sama sebe) je neustále zakrýváno našimi chaotickými myšlenkami pevně ukotvenými v naší mysli. Mysl se tak na základě smyslových vjemů a myšlenek zákonitě odklání od čirého vědomí a svou navyklou podřízeností tělesnému svým způsobem „degraduje“, přičemž ztrácí tolik potřebnou přirozenou intuitivní soudnost o skutečné realitě. Ztrácí rovněž nezbytnou schopnost využívat širšího spektra reálně dostupných řešení v dané životní situaci z nepřeberné nabídky potenciálních možností v každém okamžiku našeho života. Mysl v takovém případě vždy inklinuje k takovému řešení, kterými se prostřednictvím svých myšlenek (produkovaných naší mozkovou činností) nejvíce zabývá a následně tak posiluje ta synaptická spojení, která jim odpovídají a oslabují či zcela eliminují ostatní možnosti spojení, velmi často mnohem výhodnější.

Bez ohledu na náš zdravotní stav (tělesný, psychický či mentální), na naše sociální podmínky, zkrátka nemůžeme dost dobře a trvale změnit realitu (….. svůj životní příběh, své zdraví, míru užitečnosti a naplnění našeho poslání atd.), pokud je naše vědomí adekvátní stavu, v němž daná realita byla „v minulosti stvořena“. A to v programu činíme způsobem, jakým my sami i uživatelé právě probíhající přítomnost „vnímáme, pozorujeme“, to jest, jak v danou chvíli o realitě smýšlíme, jak jí právě prožíváme, jaké vnímáme pocity, jak na danou situaci reagujeme. Ve chvíli, kdy něco prožíváme, určuje náš autentický pocit míru citlivého vnitřního naladění jemné energie (vibrace každé částice), která se uvádí do rovnováhy s okolním světem téhož naladění (s každou jeho částicí bez výjimky). Takto vzniknuvší vzájemná rezonance přináší nové příležitosti z neomezeného potenciálu možností. Záleží proto na tom, na jakou z těchto možností zaměříme svojí pozornost (myšlenky, představy, kreativitu …..) a tímto směrem se také vždy odvíjí „nová zkušenost, naše volba budoucnosti“. V důsledku této volby ostatní možnosti v daný okamžik ustupují do pozadí a latentně se rozplynou (alespoň prozatím). Získáme-li společně s uživateli schopnost této „vědomé volby“, je zcela reálné se začít učit být nejen schopen, ale především „ochoten“, se dívat tzv. „od sebe za sebe“, čili jinak řečeno za hranice iluze (klamu) tvořené naší myslí. A  proč ne …………… !?

Více na www.stimulacniharmonizace.cz