Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Potenciál samoléčení

Cesta čaje

Jeden řeholník se kdysi zeptal svého mistra: „Co je to vlastně Cesta, nemáme-li na mysli to, co leží před námi?“ Mistr rychle odvětil: „Cesta je tvůj každodenní život!“ Tento pojem je skutečným středem Cesty čaje. Její zásady se obracejí k celému našemu bytí, nikoliv jen k tomu zlomku, který se odehrává v čajové místnosti. To znamená, že bychom měli události každého dne prožívat s jasnou myslí, s maximální možnou pozorností na činnosti, které provádíme, na plnění svých každodenních povinností.

Lze říci, že každý čin má s Cestou nějakou souvislost. Cesta čaje je obřadní uvědomování si této hluboké duchovní pravdy. Obyčej pití mletého zeleného čaje přinesli do Japonska řeholníci, vracející se ze studií ve velkých čínských zen-buddhistických klášterech dvanáctého století. Čaj zde sloužil jako pomocník při meditacích, jako lék a jako prostředek šíření zenu.

Ke konci patnáctého století se zásadami podávání čaje zabýval zenový kněz Murata Šukó a s postupy při podávání čaje se seznámil na dvoře Šóguna, který ho v této činnosti podporoval. Způsob jeho podávání čaje byl odrazem jeho zenové průpravy. Pokračovatelem obřadu Cesty čaje byl v šestnáctém století Sen Rikjú. Ten ztotožnil ducha Cesty čaje se čtyřmi základními zásadami, a to souladu, úcty, čistoty a klidu. Tyto čtyři zásady dnes tvoří základ všech používaných pravidel jako nejvyššího ideálu v souladu se zenovým učením.

Soulad“ je výsledkem vzájemné spolupráce hosta a hostitele, podávaných jídel, nádobí a náčiní, užívaných s přihlédnutím k plynoucím rytmům přírody. Zrcadlí jak prchavost všech věcí, tak jejich neproměnnost v běhu proměn.

Úcta“ znamená upřímnost srdce, která člověku umožňuje otevřený vztah k prostředí, bližním a přírodě, aniž by se dotýkala jejich vnitřní harmonie a celistvosti. Úcta dodává setkání při obřadu čaje vnitřní řád a navozuje prostředí sdílení. Ale v mnohem širším smyslu, bez ohledu na vnější zdání, nás tato zásada nutí k hlubokému ponoru do srdcí všech lidí, které potkáváme, a ke všemu co nás obklopuje a co k sobě vědomky či nevědomky přitahujeme.

Čistota“ se uskutečňuje prostými úkony mytí a je to důležitá součást čajového obřadu a satsangu (shromáždění). Počínaje předchozí přípravou, přes vlastní podávání čaje, až po odchod hostů či účastníků satsangu a konečný úklid místnosti. Takové úkony úklidu představují očistu od „prachu světa“ a zažívat pocit ryzí a posvátné duchovní podstaty věcí, člověka a přírody.

Klid“ je estetický pojem, který je od čaje neodmyslitelný. Přichází spolu s neustálým procvičováním prvních tří zásad obřadu v našem každodenním životě. Sedí-li někdo sám v jednotě rytmu přírody, očištěn a plný citu k posvátnému okamžiku vnímání duchovní podstaty světa, popíjí v rozjímání čaj, dosáhne výsostného stavu klidu mysli a otevírá brány meditace.