Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Cesta klasické védské jógy je filozofií naplnění smyslu a osvobození, neboť každému adeptu umožňuje stát se vědomou bytostí na všech úrovních, individualitou, která trvale a vědomě spočívá v napojení na nejobecnější, universální zákonitost bytí. Jak ve své Jóga sútře – Samádhipádě hovoří sám Pataňdžali: jóga je zastavení proměn mysli, pravdivého poznání z přímého zření, zjemnělého rozlišení a z výroků véd; je to cesta odpoutání se od proměn mysli výcvikem, směřujícím k překonání překážek, jež adeptu jógy brání rozvoji schopnosti vědomí poznání sama sebe. Jóga učí, že veškeré skutečné poznání přichází mimo náš rozum, jakoby odkudsi zdáli, ovšem nikoli vně nás samých, nýbrž z hlubin našeho nitra, kde je ukryto veškeré vědění a klíč spojení s Absolutnem, Zdrojem, Universem či Bohem (je to zcela jedno, jak tento stav nazveme, jsou to jen a jen slova…………), kde opět sídlí v hloubi nás samých a přesto nás, i vše co je, neomezeně přesahuje.

Způsob, jakým to vše provést je velmi jednoduchý, ale pro nás (z tzv. „civilizovaného světa“) téměř nerealizovatelný, něco jako čínský zen buddhistický kóan „Brána bez dveří“, naší myslí vnímaný jako iracionální. Tou cestou je cesta usilování bez úsilí, prosté vnímání vnímání, či chceme-li nedělej nic a buď bdělý. To je stav zastavení proměn mysli, je to stav bezúsilného konání a zdánlivého nicnedělání. Toto nicnedělání (vnímáno našimi smysly) se však vztahuje na naše tělo a na naší mysl, nikoliv na naše bdělé vědomí, které se nachází v neustálém a nepřerušovaném procesu poznávání. To je cesta rozpoznání povrchního od nejniternějšího, skutečného od fikce, Pravdy od ne-pravdy, přítomné věčnosti od neustále proměnlivé pomíjivosti, vědomého od nevědomého.

Jóga je přístupná každému obyčejnému člověku, jež vede zcela běžný každodenní život. Jejím cílem je postupně a soustavně rozvíjet vlastního ducha do té míry, aby prostřednictvím svého těla, mysli a mimosmyslového vnímání (citu) vnímal přítomnost, v ní spočinul v hlubokém poznání sebe sama, podstaty světa a života samotého. V dnešní době je velmi obtížné si udržet zdravý odstup od všech moderních trendů úslužně poplatných komerční době a především odolat pokušení mysli dominovat ve vlastní důležitosti a sebestřednosti. Stejně jako ulpívat na zažitých vzorcích chování a především myšlení, založených na dualistickém vnímání reality, ovlivňující naše základní paradigmata.

Bdělé a vědomé vnímání sebe sama je naší přirozenou schopností. Naslouchání svému vnitřnímu hlasu prostřednictvím intuice a pocitů nám bude nápomocno v tom, abychom dokázali zcela bezpečně rozeznat pravdu od ne-pravdy, skutečnost od fikce, věčné od pomíjivého, vědomé od nevědomého, universální od jedinečného, a tím podstatně ovlivnili způsob a smysl našeho života, životnost a funkčnost našeho těla apod. K tomu je nezbytné spočívat v harmonii, vědomě se podílet na tvorbě vlastní harmonické rezonance se vším, všude a vždy.

Tajemství vnitřní proměny nespočívá v tom, jaké změny jsme dosáhli navenek, jak vypadáme, nýbrž v tom, jak hluboko jsme ochotni se podívat do svého nitra. Do jaké míry jsme ochotni, ale i schopni (a tuto schopnost můžeme úspěšně trénovat), vše vnímat z vyšší perspektivy, vidět vše z jiného úhlu pohledu.

Obecně vzato, procházíme v praxi klasické jógy třemi stádii, které se neustále prolínají a jež jsou zaměřeny na celkovou transformaci SAT (bytí, existence, tělo, hmotné) – ČIT (poznání, vědění, mysl) – ANANDA (blaženost, vědomí, nehmotné). Na počátku naší cesty je oddělenost. Ať používáme jakoukoli techniku, cvičení, meditaci apod., vždy je nezbytné postupovat velmi obezřetně a trpělivě, neboť nejdříve musíme překonat rezistenci původního (těla, mysli, návyků, pocitů, emocí, zkušeností, nevědomosti, nepřítomnosti apod.). Následně nás čeká úkol substituce nového za původní. Tedy nelze očekávat, že dojde k harmonii, pokud odstraníme projevy a příčiny disharmonie a nenahradíme je novými formami projevu harmonie. A následně dochází již s jistou nadsázkou k samovolnému uvolnění a rozplynutí, tedy k sublimaci. Toho lze dosáhnout meditací. S rozpuštěním přichází konečné splynutí.