Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Pataňdžaliho stezka

III. ÁSANA – jógové pozice

Zaujímání tělesných pozic je třetím stupněm Pataňdžaliho osmistupňové aštanga jógy. Obecně jde o jógové pozice a dynamické fáze mezi nimi, jimiž udržujeme kromě jiného naše těla pružná, pevná a v neustálé kondici. V případě, že dynamickou i statickou fázi pozic provádíme správně (nenásilně, s vnitřním zklidněním, v souladu s uvolněným a tichým dechem atd.), počneme uvnitř sebe vnímat a obecně přijímat laskavé a velmi jemné vibrace. Dostáváme se přirozeně k vnitřnímu vnímání sebe sama.

O ásanách můžeme hovořit v případě, kdy danou polohu zaujímáme a setrváme v ní s plnou pozorností na vjemy v našem těle, řízený dech i vědomí se smysly staženými dovnitř sebe sama. Podstatou ásan není samotná poloha, ale prožitek stavu, jež nám zprostředkovává. Pomocí tělesných cvičení a především ásan velmi účinně ukázňujeme svůj život, což je velmi důležité a přínosné pro náš růst. Je zapotřebí si však uvědomit, že pomocí pozic samotných nelze dosáhnout skutečného vnitřního klidu, pouze ztišení tělesného či psychického a nikoliv plně duchovního. Toho je možné docílit pouze mentálním výcvikem, duchovními prostředky, a těmi jsou meditace a úplné svícení (samadhi).

Cvičením jógových pozic získáváme velmi užitečné a cenné návyky pro další cestu růstu ke skutečné duchovní úrovni. Vše materiální, tedy i tělesné pozice či očistné techniky, mají svá omezení daná právě hraniční přirozeností materiálního světa, jež se váže na tělesné. Naproti tomu meditace má svojí duchovní neomezenost a má ne-lokální charakter. Pro vyšší stupně jógy je důležité vědět, že často prováděná dynamická cvičení s absencí zastavení se nás nikdy ke stavu skutečného vnitřního ztišení nedovedou. V tom nám naopak mohou pomoci ásany, což jsou pozice mající za cíl utišit naše tělo a umožnit tak naší pozornosti nerušenému zkoumání našich pocitů za pomoci vědomého dechu. Podporují zvyšování naší citlivosti k jemným vibracím.

Je v tomto ohledu důležité pozorovat vlastní prožitky a odezvy. Tato zásada je proto velmi užitečná při poznání skutečné podstaty a smyslu všech jógových cvičení či technik, ke kterému nás má naše praxe vést a učit na ně správně a nepřipoutaně nahlížet. Vzhledem k tomu, že velmi často na toto základní pravidlo zapomínáme, považují mnozí lidé tělesná cvičení za cíl a smysl jógové cesty a věří, že pokud se v ní budou zdokonalovat, budou dokonalými jogíny, dosáhnou vnitřního míru a duchovního probuzení. Rovněž tak se na základě svých zkušeností domnívám, že si nedostatečně uvědomujeme, že jakékoliv návyky a zkušenosti získané v hodinách či kurzech jógy, mají smysl pouze tehdy, umíme-li je užitečně převést do praktického každodenního života a stanou se jeho přirozenou součástí.