Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Vásany - připoutanost

Jak vásany oslabit a odpoutat se od nich

Ve védském období vycházela spirituální praxe z rituálů, jež byly na počátku vývoje jógy, jak jí následně popisují texty védánty (tj. 650 – 150 let př.n.l.). Zcela zásadní byly rituály agni (ohně), při níž (kromě jiného) adepti „jógy“ lili do ohně ghí (rozpuštěné máslo), které se vzňalo a zesilovalo pocit světla a tepla, tedy zdroje světla poznání. Tímto aktem adept procházel „iniciací k poznání“, což ve svém důsledku doprovázel akt „odhazování“ vásán, pout ega. V dnešní praxi všech rozmanitých jógových směrů se princip rituálu zcela vytratil a tím se spirituální synergické „efekty“ významně oslabily. Potenciál jógy je tak prakticky využíván ve velmi malé míře. Otázka tedy zní: komu na škodu? Józe samotné? Nikoli, pouze nám praktikujícím.

Pokud se budeme chtít od vásan odpoutat, nejlepší a nejpřirozenější cestou je totožný způsob, jakým připoutanost vznikala a rostla, ale v opačném „směru“. Zcela jednoznačně jsou vásany výsledkem silného lpění na manifestovaných „objektech“ našich smyslů a víry v jejich skutečnou existenci a pravdivost.  Současně bude zapotřebí jít až na primární úroveň jejich vzniku (na jejich subtilní složku) a osvojovat si schopnost vnímání nově vzniknuvších myšlenek jakéhokoli druhu bez ohledu na racionalitu či iracionalitu, aniž bychom je posuzovali či rozvíjeli. Základním předpokladem je maximální možná míra ztišení. A protože jsou vásany přímo propojené s našimi myšlenkami (které budou vždy), tak je zřejmé, že rozvíjení schopnosti odpoutání se od nich nás bude provázet neustále po celou dobu praxe jógy. Jde však o to, aby s mírou našeho poznání zdroje vásan a praxe odpoutávání se klesala míra připoutanosti v nejobecnějším slova smyslu, ve všech směrech a ve všech ohledech.

Vnímám to tak, že nepřipoutanost si lze osvojovat následujícími prakticky ověřenými způsoby (resp. přístupy, či kombinací všech), jež vychází z přítomnosti aktivity naší mysli. Ze svých zkušeností vím, že lze dosáhnout nepřipoutanosti relativně jednoduše (realizace je však náročná a vyžaduje silnou vůli, odhodlání, vnitřní aspiraci a vytrvalost) a přirozenou cestou, cestou po kterou jsme v průběhu našeho života připoutanost vytvářeli. Ale kromě toho je tu tisíce let ověřená meditační cesta ve stavu úplného ztišení a netečnosti vůči jakékoli myšlence či podnětu mysli. Je tu i možnost využít neomezeného transformačního potenciálu vitální síly – prány v nejobecnějším slova smyslu, která jak hovoří upanišady: „rozbila démony připoutanosti a rozmetala je na kusy“. A v neposlední řadě tu je možnost prostého vědomého setrvání v nejniternějším prožitku přítomnosti, vnímání. K použití jakéhokoli z těchto způsobů má klasická védská jóga velmi účinné nástroje a možnosti. Chce to jen jedno jediné: směřovat svojí praxi „zevnitř dovnitř“, do stále niternějších úrovní až spočineme tváří v tvář sobě samému bez příkras, přívlastků, přiznaných rolí atd. Je to k naší přirozené podstatě, neboť vásany jsou projevem naší nepřirozenosti a tedy sebeklamu.

Je zapotřebí se neustále učit setrvávat v přítomnosti, kdy již není nic jiného než vjem věčného. Toho docílíme právě prostřednictvím co nejniternějšího vnímání až do úrovně vnímání vnímání, kdy tento proces pozvolna přechází do prostého vědomého stavu bytí, splynutí a harmonie. To je Brahman. „Zůstaň tichý, ustoj to, vydrž, nepanikař za žádných okolností, neboť všechny procesy probíhají uvnitř tvé mysli, nic Tě neohrožuje, žádný trpitel neexistuje“.

V praxi klasické védské jógy můžeme využít řadu technik (obecně docela známých a běžně používaných, avšak pouze jako tělesné či dechové techniky a nikoli jako nástroj pro oslabování vlivu vásan), které nám pomohou se vásan postupně zbavovat. A jsou velmi jednoduché, tělesné s dominantním dechem. Jejich účinnost nespočívá v technice samotné či v práci s tělem, nýbrž v tom jak stimuluje naší mysl výhradně na úrovni představ, vizualizace. Zde je jejich obrovská síla synergie. Formou vizualizace při praktikování těchto technik si de facto mysl sama vytváří vlastní „protijed na uštknutí“ vásanou. Je to stejný princip, na které funguje autopatie, stejný princip, ze kterého vychází příprava séra při uštknutí zmijí apod. Dá se tedy použít docela přesný příměr, že vásana je jed, jíž je naše mysl otrávena jako neklidná opice uštknutá hadem a omámená opiátem.