Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Mysl a myšlenky

Jóga a neuronová síť

Ne příliš často se setkáváme v dostupné literatuře praxe tradiční jógy k přímým souvislostem mezi účinky jógových technik a forem na tvorbu neuronové sítě, resp. aktivní přínos k transformaci synapsí (spojů mezi neurony). Když uvážíme, že mozek tvoří přibližně 100 miliard neuronů (mozkových buněk) a každá buňka má možnosti vytvořit 10 tisíc vlastních propojení s jinými buňkami, je to neuvěřitelný tvůrčí potenciál. Kvadrilión synapsí na sebe vzájemně a nepřetržitě působí v celistvé harmonické jednotě, spolupráci, synchronicity a sdílení. Další znamenitou a nepochybně převratnou zprávou je i potvrzení skutečnosti (v nedávné minulosti), že mozek je jediný orgán, jež se dokáže během našeho života neustále vyvíjet a zdokonalovat. Platí to ovšem za předpokladu, že mozek bude neustále inspirován a aktivně neinvazivně stimulován. Tato stimulace by měla probíhat na bázi zvídavosti, neustálého získávání nových zkušeností nad rámec dosavadních návyků a zvyklostí, připuštění možností existence dosud nepoznaného apod.

Mozek a jeho neuronová síť tvořená vzájemným propojením neuronů je plastickým, dynamickým a především tvůrčím orgánem. Tento vrozený tvůrčí potenciál schopností je připraven na přijímání neustálých podnětů a jestliže tento potenciál nerozvíjíme, začnou se oslabovat dosud „aktivní“ synapse a současně posilovat „lenivé“ synapse omezující dynamiku neuronů a mozku jako celku. To vytváří příznivé podmínky pro neschopnost rozhodování, korekci chyb obecně, disharmonii, vznik nežádoucích návyků a zvyklostí, vzorců chování a myšlení, a neposlední řadě zásadní změnu paradigma (způsob vnímání okolní reality). Limity mozku si totiž stanovujeme sami.

Proto, má-li mozek a neurony správně fungovat, potřebuje vhodnou stimulaci. Ale ani stimulace sama o sobě není tak zásadní jako naše pocity, vjemy, jež proces stimulace vyvolává. Neboť právě vnitřní pocity a vjemy tvoří nová synaptická spojení, jež vyvolávají globální změnu celé neuronové sítě. Novými zážitky, učením se něčemu novému či rozvíjením svých schopností a dovedností, projevováním nadšení pro věci, které v životě děláme se zaměřenou pozorností, posilujeme neuroplasticitu mozku a výrazně zvyšujeme jeho kreativitu a využíváme jeho potenciál. A právě toto je klíčovou doménou praxe klasické védské jógy, jež navíc nabízí osobní zkušenosti s mimosmyslovými zážitky (např. při meditaci, kdy je neuroplasticita mozku mocně povzbuzována), jež doslova vyvolávají transformační proces.

Pokud dojde ke zranění mozku (těžká traumata, úrazy, dopravní nehody, mozková mrtvice či jiné organické poškození organismu), dochází přirozeně k úbytku nervových buněk a současně k poškození příslušných nervových spojení, synapsí. Tedy dochází k částečné, leč citelné, destrukci neuronové sítě. Výzkumy posledních desetiletí však potvrdily, že v takovém případě jsou „příbuzné“ neurony schopny vytvořit nová spojení se stejnou či obdobnou funkcionalitou, a účinně tak regenerovat celou neuronovou síť s cílem obnovit původní funkce pro organismus prospěšné. V jistém smyslu jde o proces kompenzační či substituční regenerace. Příslušné akceschopné neurony se v takém případě automaticky naplno ujmou své role (vždy je dobré souběžně s cílenou stimulací) a nová aktivita postupně nahrazuje ztracené spoje v celé neuronové síti (kde je to možné a kde je k této změně dostatečný potenciál). A právě této ojedinělé vlastnosti mozku může praxe klasické védské jógy společně s řízenou a vědomou myslí velmi dobře využít ve prospěch kvality našeho života. V tomto ohledu má jóga vzhledem k jejímu celostnímu charakteru a precizně zpracovanému systému unikátní postavení. V také kromě jiného tkví téměř neomezené možnosti využití klasické védské jógy v podpoře přirozených schopností organismu v samouzdravování a celkové transformace (neuroplasticitu mozku lze využívat velmi dobře i v případech, kdy nedošlo k poškození organismu), v procesu harmonizace a růstu na všech úrovních a ve všech ohledech.

Na jakoukoli změnu potřebuje nejen naše tělo, orgány, procesy, ale i jednotlivé buňky (a neurony zvlášť) dostatek času na přirozenou regeneraci a procesní změnu, potřebuje si tzv.nový stav trvale „zažít“. V tomto smyslu klasická jóga hovoří o trpělivosti, nenásilnosti, pokoře, nechat dozrát čas ke změně. Děje se to neustálým mnohočetným opakováním technik, pozic atd. Je to zásadní princip védské jógy, neustále hlubšího vnoru, byť sebejednodušších technik nebo cvičení. Je to cesta stále jemnějšího zažívání vnitřních zkušeností a zvyšování citlivosti vnímání.

Je třeba rozvíjet stav vědomí s osobní sebereflexí na úkor nevědomého a podvědomého chování či reakcí mysli ovlivněné našim smyslovým vnímáním. V praxi klasické védské jógy se učíme pozorně vnímat své emoce a pocity a uvědomujeme si, odkud přichází a kde se projevují. Při vědomém jednání je důležité rovněž vědomě vnímat sám sebe v každém okamžiku, při každé činnosti, být si vědom přítomného okamžiku a stát se jeho tvořivou součástí. Máme-li kontrolu nad sebou samým (rozuměno především nad svojí myslí), to znamená, že jsme vědomí, posilujeme svojí schopnost provádět změny. Jinak řečeno, úroveň vnímání sebe sama překonává procesy učení a pamatování probíhající v mozku.