Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Život a védská jóga

Jóga jako životní princip

Člověk obdržel od Boha kromě jiného dar svobodné mysli a volby konání, navzdory Jeho každodenní negativní zkušenosti s námi, že se nerozhodujeme a ne vždy jednáme adekvátně k našemu privilegovanému postavení v celém vesmíru a v tomto životě. Svoboda je Božím projevem lásky, jež nám jako milující otec prokazuje. Chce, abychom se sami rozhodovali o tom, co považujeme za dobré, a raduje se z našich úspěchů, že se nám dílo podařilo vlastním přičiněním. Nedělá si ani starosti s tím, že se nám něco nepodařilo, neboť tím získáváme tolik užitečnou a neocenitelnou životní zkušenost, poznáváme co je dobré, prospěšné, užitečné a co nikoliv, nebo co je pro nás nežádoucím opakem.

Nejsme však schopni poznat dobré, pokud nejdříve nebo současně nepoznáme co je špatné a Universum nám k tomu dává dostatek příležitostí, kterých ovšem s velmi nízkou úspěšností využíváme. Duální vnímání reality v počátcích cesty je téměř nezbytnou podmínkou našeho poznání. Bůh nás učí naslouchat svému srdci a svým pocitům, prostřednictvím nichž se učíme naslouchat a rozumět nejvyšším myšlenkám dobra a lásky. Máme proto naslouchat své vlastní zkušenosti a co nejčastěji ji vědomě zažívat. Je to cesta k Bohu, cesta Lásky, cesta Odpovědnosti, cesta Tvoření, cesta Pokory, cesta Služby, cesta Přítomnosti a cesta Věčnosti.

Abychom naplnili svá poslání našeho bytí, proč jsme právě ZDE a TEĎ, nezbývá nám nic jiného, než se rozhodnout pro odpovědný a tvůrčí život. Je mnoho způsobů, jak toho dosáhnout a vždy je to jen na nás samotných, jakým směrem se vydáme. Přesto se domnívám, že nejkomplexnějším systémem postihujícím všechny úrovně našeho bytí je tradiční védská jóga, jako celistvý životní princip a duchovní praxe, která nemá podle mého názoru obdoby. Je to cesta sjednocení materiální existence a duchovního světa. Rozdělení vnímá pouze naše mysl za vydatné pomoci „našeptávačům“ – našim smyslům. Principy jógy vycházejí z několika tisíc let formovaného poznání moudrosti Mistrů a následně sepsaných v prvních staroindických védách (obsahují hymny na bohy védského pantheonu), následně pak upanišadách (sdělujících kromě jiného výklad véd a tajné názory o principech bytí a života) a Bhagavadgítě („indické bibli“, jak se často říká tomuto eposu).

Pod pojmem jóga rozumí Ind snahu po dosažení osvobozujícího poznání či samotného vysvobození uskutečňovanou pomocí systematického cvičení těla a mysli na cestě vnitřní proměny k věčné harmonii – pomocí bezprostředního vnímání a zažití. Je to tedy metoda, která může být spojena s rozličnými naukami. Jóga je nikdy nekončící neustále se vyvíjející celoživotní cesta k harmonii těla, mysli a duše. Nezastupitelnou roli zde hraje celostní očista těla a mysli, vědomá a přítomná pozornost, vědomý dech, jež jsou vstupní branou k všudypřítomnému a všeprostupujícímu energetickému kosmickému principu. Poznání projeveného a neprojeveného, stírání rozdílů či duality ve vnímání našeho „světa jógy“ (kam velmi často „odbíháme“ z tohoto světa, jako si odbíhal švec zazpívat do království krále Miloslava v pohádce o Pyšné princezně) a tzv. „světa reality“ (smyslovým nazíráním na tzv. „normální svět“). Cílem je dosažení harmonie a splynutí autenticity našich životů s naší dharmou (životním posláním) v trvalém prožitku Podstaty, niterného vědomí sebe sama, věčnosti života.

Pokud budeme uplatňovat zásady jógy a prostřednictvím doporučených cest a prostředků je uplatňovat v každodenní praxi, bez ohledu na to, co nás v životě potká (nebo právě proto), stane se toto celostní pojetí našim životním principem. Za pomocí jógy můžeme obdržet vnitřní jistotu, takřka neochvějnou jistotu, že život má nějaký hlubší smysl a že našim posláním zde na zemi je tento smysl hledat a naplňovat. Vše, co nás v životě dnes a denně potkává sice nese karmickou stopu nás samých, ale současně je to něco, co je určeno právě nám a nikomu jinému. Jakoby nám život vše utkával tzv. „na míru“. Má nás to vést k uvědomění a naplnění všudypřítomné a všezahrnující Pravdě o nás, o životě, o Bohu. A proto, chceme-li dosáhnout postupu v józe, měla by se stát životním principem, náplní, aniž bychom museli odstupovat od plnění svých povinností. Ba právě naopak!

A protože ve své podstatě jóga není náboženstvím, může jí bez obav z jakékoliv principiální kolize s tou kterou náboženskou doktrínou provozovat kdokoliv. Naopak si myslím, že právě spojení náboženského přesvědčení s aplikací jógy může docházet ke smysluplnému „průniku“ přesvědčení ve víře a cesty k jejímu smyslupnému naplnění, jejímž důkazem jsou plody našich skutků. Toto spojení získá na jedinečné autentičnosti duchovního poznání a spirituality života každého z nás. Především z pohledu vlastní role zde na zemi TEĎ a TADY, k pochopení našeho poslání v tomto životě.

Po dlouhém putování se jednoho dne otevřou dveře poznání. To nás samé pozvedne natolik, že jinak vidíme svět kolem nás i sebe samotné, jinak slyšíme a slyšíme i to, co jsme doposud neslyšeli, zcela odlišně vnímáme a přicházejí nové niterné vjemy, za hranicí fyzického, ke splynutí s JÁ JSEM. Tedy s naší duchovní bytostí. Začneme chápat hlubší smysl života, podstatu bytí jako takového, jeho celistvost a propojenost, zcela zřetelně zříme svým vnitřním zrakem svůj „domov“. Začneme neomylně rozpoznávat podstatné od malicherného, projevené od neprojeveného, tělesného od duchovního, primárního od sekundárního apod. Stáváním se splýváme s vědomou součástí duchovních zákonitostí bytí.

K tomu je zapotřebí otevřít své nitro. Bez osobní zkušenosti se nám Pravda nikdy neprojeví a zůstáváme stále přikováni ke smyslové pravdě ovládané našimi myšlenkami. Jóga je životní pouť k naší duši.