Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Aplikovaná védská jóga

Klasické védské pojetí cesty jógy

Jóga vychází z historických tradic Indie a tak je také třeba vnímat její obsah i formu. Týká se to zvláště všech praktikujících adeptů jógy, kteří jsme od svého narození bytostně spjati s prostředím evropské křesťanské kultury, což se odráží nejen na způsobu našeho každodenního života, uspořádání společnosti, ve které žijeme a plníme své každodenní povinnosti, společném sdílení národních či společenských tradic a hodnot, ale především ve způsobu našeho myšlení a chování, neboť na pozadí těchto předpokladů se odráží naše vnímání reality. Máme v tomto ohledu jistý handicap a to docela citelnou ztrátu podstatné části naší schopnosti mimosmyslového vnímání a zoufalého nedostatku vůle žít „vědomým“ životem, o duchovním životě ani nemluvě.

Máme-li ovšem nejprve definovat filozofii jógy jako takové, zřejmě bude na místě objasnit slovo „filozofie“. Pochází z řečtiny a volně jej lze přeložit (v původním slova významu) jako „lásku k vědění“ či „lásku k pravdě“. Filozofie původní védské jógy je v souladu s významem tohoto slova, tedy „hledáním pravdy“, doslova „poznání“ pomocí celistvémo systému jógy a v jistém smyslu i metafyzickou cestou. Proto také nestačí jen meditovat nebo zaujímat jógové pozice (ásany), či provádět dechové techniky. Měli bychom zvládnout i duchovní principy této cesty. Je to empirická zkušenost pomocí vnitřního a hlubokého vnoru do skutečného světa poznání pravdy za pomocí soustředěné pozornosti a ztišení. Ovšem není to ani zříkání se světa. Klíčem pak je osobitost, upřímnost a přítomnost. Filozofie jógy je naukou pro každodenní proaktivní a užitkem naplněný život.

Vede k poznání tří velkých pravd: 1. o sobě, 2. o světě, 3. o Bohu.

Základy jógy staví obecně na prapůvodní moudrosti a mystické intuici mudrců a mistrů z doby 2.tisíciletí př.n.l. (daršany, vhledy). Tyto intuitivní vhledy se orientovaly na 4 základní náměty a to:

  1. pohled na přirozenost a povahu fyzického světa a jeho vývoj;
  2. přirozenost člověka a ostatních živých bytostí;
  3. existenci Boha a její projevy přirozenosti;
  4. smysl života, osobní dharmu – poslání člověka a cesty vedoucí k Pravdě samotné.

Za dochované písemné počátky jógy je však historicky považováno období védánty (tj. 8.-2.stol.př.n.l.), tedy doby, kdy vznikala taková, dodnes uznávaná a stále živá duchovní díla jako výklady cesty spojení v Upanišadách, posvátný epos Bhagavadgíta, advaistické prameny Brahmasúter či následně Pataňdžaliho Jógasútra (která je spíše považována za první ucelený základ cesty jógy, než jako ryzí filozofické dílo). Základem staroindické filosofie tohoto období je přesvědčení o monistickém obrazu světa. Znamená to, že jsoucí bytí, existence světa je jediná podstata, jediný princip, jediný zdroj, jež je vším, z něhož vše pochází a vše se do něho opět vrací, aniž by současně tento zdroj opustilo. Proto védská jóga usiluje o znovuobnovení jednoty Boha s lidskou duší. Bůh je pravdou, pramenem a stvořitelem a ve staroindické filozofii je nazýván Brahman (i když po pravdě řečeno nejde o názvy jako spíše o obsah), lidská duše je pak nazývána Átman.

Jak hovoří védy, opírá se tradiční védská jóga o 5 základních charakteristik jsoucnosti, tedy všeho toho co jest:

  • SAT – bytí, existence
  • ČIT – vědomí, poznatelnost
  • ÁNANDA – blaho, láska, přitažlivost
  • NAMA – subjekt, jméno
  • RUPA – forma, tvarVédánta vidí vše v synergické jednotě harmonie, vzájemného sdílení, podmíněnosti a působení. Věčnost nechápe jako jakési neustálé trvání v čase, nýbrž jako poznání veškerenstva v sobě samém a současně totéž samo ve všem. Toto veškerenstvo (sebe nevyjímaje) se projevuje ve věčném TADY a TEĎ. Cestou k nesnadnému cíli praktického uchopení učení védánty je ve smyslu staroindických kulturních a duchovních tradic klasická védská jóga, která krystalizovala po dobu dalších několika tisíc let až do dnešní podoby, do mnoha rozmanitých škol a směrů, jež však byla prvotně opřena o princip oběti. Oběť je třeba v tomto smyslu vnímat jako střídmost až askezi v nejširším slova smyslu, tedy vzdání se sebe sama, niterné splynutí se spirituální podstatou světa, vědomé oběti naší mysli pod vlivem intelektu a ztráty její dominantní role v naší svobodné volbě životních paradigmat ovlivněných našimi zkušenostmi a věděním, míněním o nás samých.Velkým přínosem tradiční védské jógy, jež výrazně ovlivnila kulturní tradice Indie, je pojetí světa v neoddělitelné jednotě hmotného i duchovního. Říkáme tím, že neexistují dva světy: svět hmotný a svět duchovní. Je pouze jedna Podstata prolínající se v mnohotvárnosti projeveného i neprojeveného současně. Znamená to, že osobní dharma každého z nás je uskutečňována každodenním životem v duchovním slova smyslu. Tak náš život získává svojí spiritualitu, aniž si to mnohdy uvědomujeme, aniž jsme schopni či ochotni si to uvědomit. Proto také védská jóga nezná pojem dobro či zlo, dobré nebo špatné, tedy protiklady (dvaitu), ale pouze vědomé či nevědomé. Z nevědomosti se stávají události, které považujeme za špatné nebo za nástroj zla, protože se naše ego cítí být dnes a denně ohrožováno ve svém dominantním postavení v našich životech. Prostředkem k ovládnutí energie (Šakti) a dosažení osovobození (Šiva) je konat správné činy, být aktivním spolutvůrcem harmonie a svými životy posvěcovat láskyplnou podstatu veškerého bytí, řádu světa a vesmíru, šířit svědectví.I na cestě védské jógy máme mít na paměti, že vše si musíme „odžít“ na každé úrovni bytí. Ale dokud si „neodsloužíme“ vše na nedořešené nižší úrovni (z karmického hlediska), nemůžeme se v žádném případě posunout na úroveň vyšší, byť bychom se snažili sebevíc. To je cesta. Dokud se nevzdáme nižších pout, nemůžeme uskutečnit dharmu ve vyšším řádu, protože jsme ještě nedospěli k potřebnému poznání a získání vhledu do skutečné reality vyššího.Tím se tedy dostáváme k podstatě jógy, tak jak byla scelena v období védánty, tedy védské jógy.Myšlenku, že „autentická pravda“ je ta, kterou sami vnímáme a zažíváme, potvrzují i výsledky výzkumů kvantové mechaniky posledních desetiletí. Při zkoumání chování kvantových částic světla se totiž překvapivě zjistilo, že se nechovají dle mechanických zákonů předvídatelnosti, tak jako u klasické newtonovské mechaniky (kterou se do dnes učíme ve školách), nýbrž že jejich výsledné chování je především určováno nejen jejich charakterem, ale především momentálním stavem a zaměřením vědomí pozorovatele! Mysl řídí a tvoří hmotné!Cesta klasické védské jógy je cestou k VNITŘNÍMU MÍRU a dosažení HARMONIE. Z takového stavu je povzenesno štěstí a naplnění sebe sama úctou a láskou. Mír je tam, kde ho nic neruší. To, co vytváří rozruch v míru, jsou naše myšlenky. Proto prostřednictvím védské jógy trvale vyhledáváme a zažíváme ticho v pozadí myšlenek, kde sídlí naše pravé Já. Tak pronikneme jejich éterickou sférou až do oblasti klidu a míru odkud může čerpat sílu a inspiraci pro šťasný život svůj a ostatních lidí, živých bytostí. Za pomocí technik klasické jógy tak časem budeme tuto činnost provádět samovolně, automaticky, přirozeně. Tím se zcela změní náš život a začne se den po dni naplňovat – manifestovat naše touha po svobodě.Je nezbytné si na cestě védské jógy uvědomit osobní OPOVĚDNOST, o které velmi často hovoří Kršna k Ardžunovi v Bhagavadgítě. Jde tu především o odpovědnost za sebe sama, neboť pokroku dosáhne žák jedině prací na sobě samém. Naše úsilí nemá být zaměřeno na sobecké JÁ, nýbrž na odpovědnou péči o své tělo, mysl i ducha. A nejen to. Máme svůj díl odpovědnosti převzít rovněž za vše, co k sobě ve svém životě poutáme. A to bez ohledu na pohnutky, které nás k přijetí takového pouta přivádí. Těmito pouty jsou jak hmotné věci, tak předevšími naši blízcí a přátelé, či prostředí, ve kterém žijeme apod. Ale pouta vznikají i v naší mysli a tak na této úrovni máme s našimi myšlenkami nakládat odpovědně a velmi obezřetně. Myšlenka a slovo mají větší sílu, než si mnohdy sami uvědomujeme. Proto by měla být naše pozornost na pěstování odpovědnosti zaměřena především tímto směrem. Odtud pochází všechny naše činy, tedy vše hmotné kolem nás. Naše zrození v současných životech jsou přirozeným způsobem přitahována pouty světského. Je to „záměr“ k vytvoření těch „nejlepších podmínek“ k pokroku našeho ducha, k sebeuskutečnění v současném zrození. Tato skutečnost v nás má vzbuzovat úctu a pokoru k přijetí takových podmínek, a navzdory tomu nás motivovat k duchovnímu životu.Odpovědné konání je součástí naší DHARMY. Tu naplníme bezezbytku pouze za předpokladu, že poznáme sami sebe, kým jsme a především si vyjasníme otázku, kým chceme být (nebo lépe řečeno kým máme být). Vše na cestě védské jógy máme využívat k tomu, abychom poznali a naplnili svá životní poslání – osobní dharmu. Jedině tak dojde k harmonii naší mysli a našeho konání s předpoklady našeho zrození v tomto životě. Také získáme ty nejlepší podmínky pro odstranění případných karmických zátěží z minulých životů i zátěží nashromážděných v průběhu tohoto života. A uděláme tak rozhodný krok k vymanění se utrpení z koloběhu životů.Být odpovědný znamená stát se aktivním tvůrcem sama sebe, aktivním „stavitelem“ našeho života a harmonickým naplněním našeho „osudu“ – osobní dharmy. Být neodpovědný znamená být ne-tvůrcem a v tom horším případě působit na sebe i své okolí destruktivně, disharmonicky. V souvislosti s tím je třeba zmínit i odpovědné plnění každodenních povinností na úrovni hmotných či „spirituálních“ životních potřeb.Mistr vždy v tradičním systému védské jógy vedl svého žáka k pěstování především duchovních předpokladů růstu jako základu k rozvoji. Především odolnosti vůči „světské přitažlivosti“, oproštění se od ulpívání na světských požitcích. Cesta védské jógy byla od nepaměti nemyslitelná bez každodenní práce na formování paradigmatu žáka (postoje ke světu, jeho vidění). Co to znamená? Žák se pomocí svého poznání učí odlišovat mezi podstatným a nepodstatným, pravdou a fikcí (či nepravdou), projeveným a neprojeveným (světským a duchovním, co je nadřazeno a co podřízeno), pomíjivým a věčným. Podle tohoto poznání žák pod vedením Mistra řídí svoji mysl a koná skutky ve svém životě. Odpovědný Mistr nepřetržitě podporuje v tomto úsilí žáka a posiluje jeho trpělivost, pokoru, střídmost, soucit, lásku ke všem živým bytostem, altruismus, intuitivní empatii. A v pravý okamžik přichází za doprovodu Mistra k poznání a procítění vnitřní SVOBODY, duchovního poznání Pravdy a oproštění se od pout materiálního zrcadlení pouhých stínů Podstaty.„Je lépe vědět, než žít v nevědomosti. Je však lépe zažít než pouze vědět. A ještě lepší je žít než pouze zažívat. Nejlepší však je splynout v harmonii s Jednotou a navždy.“ Můžeme tedy vyvodit důležité a trvalé základní principy synergie celistvosti védské jógy:
  • S mírou postupu na této cestě poznání klesá nepochybně míra utrpení a roste míra lásky, soucitu a altruismu, vnitřní empatie. Z uvedeného je zřejmé, že není nejdůležitější to, zda právě na své cestě praktikujeme tělesná cvičení, učíme se vědomě pracovat s dechem nebo ve svém životě a ve svých činech aplikujeme základy jógové etiky jama–nijama. Navzdory nesporému přínosu předešlého je však mnohem důležitější nezastupitelný stav našeho vědomí, naší mysli, naše vnitřní zážitky a pocity, poznání naší osobní vnitřní pravdy, intuitivního chování na pozadí cvičení, dechu či etických návyků atd. To samo o sobě plně vyjadřuje podstatu védské jógy. Zdaleka není proto tak důležité, co vás právě v životě potká. Byť mnohdy procházíme velmi těžkými životními zkouškami. Zásadní v každém okamžiku jsou naše postoje, jak se k dané situaci staví naše mysl, která předurčuje naše reakce a skutky. Proto je nezbytné na naší cestě praxe védské jógy věnovat pozornost našemu vědomí a vnitřnímu mimosmyslovému vnímání, proto je žákům dnes a denně opakováno, že vědomí a naše vnitřní vjemy v jakékoliv praxi jógy je důležitější než naše tělo a smyslové vnímání.
  • V souvislosti s tím uvádím osobní vhled do podstaty védské jógy, v němž se odráží zkušenosti z poznání celistvosti, harmonie a cesty:
  • Úspěch naší cesty předurčuje ÚMYSL. Tedy zjednodušeně řečeno myšlenka na počátku, která je vnitřně procítěná a se kterou se bytostně ztotožňujeme. Což mnohdy není totéž, co chceme a co pak následně děláme. Míra ztotožnění a „zralost“ úmyslu je přímo úměrná míře poznání a naplnění naší osobní dharmy. Úmysl zakládá karmické důsledky našich pohnutek generujících naše skutky. Není třeba v této souvislosti ani zmiňovat důsledky důvodů, proč cvičíme nebo se učíme józe, proč se chceme stát cvičiteli, proč chceme perfektně zvládnout tu kterou pozici či neobvyklou jogínskou techniku apod. „Podle ovoce poznáte je“, jak se praví v Bibli. Zasadíme-li zrnko plevele, nikdy z něho nevyroste pšenice, aniž bychom si to sebevíce přáli nebo o to všemi prostředky usilovali.
  • Musíme však jít vlastní cestou. Především naše činy mají být vědomě osobité a vždy nesou „genetické“ stopy nás samých té úrovně vědomí, ve které se naše mysl právě nachází. Ke správnému směru cesty nám významně může pomoci praxe hathajógy, fyzická a dechová cvičení, očista, jóga pozornosti, vědomé naplňování etických zásad jama-nijama, každodenní praxe karmajógy a altruismu apod. Je třeba mít na paměti v souvislosti s monistickou filosofií védánty, že každý z nás jsme součástí celku, který spolutvoříme, z něho vycházíme a opět se do něho vracíme, aniž bychom ho opustili. Tato myšlenka je vrcholem vědomí odpovědnosti za vše a za všechny živé bytosti. Naše duchovní podstata je pro všechny stejná.
  • Odpovědnost má člověk přijímat po celý svůj život, ve všech jeho etapách. Ať je to ve stadiu učení, poznávání a přípravy k životu, nebo v období plnění světských povinností (zajištění rodiny, potomků, materiální záležitosti). Stejně tak to platí pro období životní zralosti, kdy předáváme světské povinnosti nové nastupující generaci a sami se zaměřujeme více na vnitřní rozvoj, sdílení moudrosti a jejího užívání k užitku sebe sama, našich blízkých a v neposlední řadě i všech živých bytostí. Je to období sklízení plodů úspěšného naplnění naší dharmy.
  • Jestliže budeme usilovat o stav harmonie a dosáhneme jej, zcela přirozeně a nenásilně se odpoutáme od potíží zevního světa a života (nepřipustíme je k sobě) a aniž bychom se vyhýbali řešení jejich problémů, jsme v trvalém napojení a rezonujeme s vyššími silami, které působí v celém vesmíru.
  • A zde již je zřejmá podobnost se staroindickými duchovními texty období védánty hovořícími o praxi džňána, tedy vztahu pozorovaného a pozorovatele, a o svědectví Mistrů o podstatě světa. Navzdory zdánlivé dualitě a oddělenosti jsou „objekt“ a „subjekt“ obrazem téhož jediného Zdroje a Podstaty. Světlo a stín zdá se být v tomto případě oddělenými částmi, ale přesto je obé obrazem projevu téhož. Tento obraz je určen směrem cíleným naší myslí, tedy v naší realitě je to směr nahlížení našeho stavu vědomí.
  • Jedním ze základních principů cesty védské jógy byla, je a trvale zůstane SATJA – pravda. Vnitřní intuitivní touha adepta jógy po poznání pravdy uvnitř seba sama. V této souvislosti nehovořím o filosofické teorii universální či absolutní pravdy. Ale o pravdě projevené a především o té neprojevené, přesto jsoucí. Ta zcela nezbytně musí vycházet z vnitřního a hlubokého poznání, dlouhodobého niterného zkoumání až přijde okamžik vhledu do Pravdy samé a pozorovatel se stává její součástí. V souvislosti s tím mám na mysli především nositele svědectví o Pravdě pro každého adepta či žáka, Mistra. Čistota poznání cesty védské jógy byla vždy bedlivě střežena a zásadně založena na autoritě autentického poznání linie tradičních Mistrů, nezastupitelným vzájemným sdílením mezi Mistrem a žákem. Pravda je ve své podstatě nepřenositelná a nesdělitelná, nelze jí věcně či hmatatelně předávat. O Pravdě může Mistr hovořit jen v podobenstvích, tak jako Ježíš v Bibli ke svým učedníkům. Jediná cesta k poznání Pravdy je jí osobně zažít, uchopit a sdílet jí celým svým životem. To je cesta tradiční védské jógy. Mistr, který tímto poznáním prošel a získal vhled, má podávat autentická svědectví o své cestě. To je linie sdílení Pravdy obohacená kumulovanou energií světla miliony a miliony životů praktikujících adeptů jógy, žáků a jejich učitelů, světců a Mistrů.
  • Je důležité mít neustále na paměti, že se zdroj védské jógy, navzdory novodobému rozvoji, poptávky, přístupnosti a rozmanitosti, nikterak nemění. A ani dost dobře měnit nemůže, neboť bychom zákonitě museli popřít její podstatu a věčnost trvání Pravdy samotné. A pokud v dnešní praxi tzv. „moderních jógových disciplín“ dochází k tomuto odklonu, pak už asi není možné hovořit o tradičním systému védské jógy, ale o jiném systému, využívajícím více či méně vybraných či navenek atraktivních prvků jógy, praxí aplikovaných zpravidla izolovaně a nikoliv celistvě, bez původních duchovních principů védánty. Rozhodně však neplatí, že tradiční je zastaralé či pro dnešní dobu všeobecného pokroku nevyhovující. Naopak. Tradiční je prověřeno časem i historickým sdílením mnoha generací Mistrů, jež zajišťuje ryzí čistotu učení o všem ve všem.
  • Přestože cvičením jógy žák cítí stav klidu, zastavení se či vědomí ticha, přestože pomocí dechových cvičení získává rovnováhu těla i mysli, dosáhne těmito prostředky „pouze“ přechodného, dočasného míru. Toho skutečného míru lze dosáhnout teprve prostřednictvím duchovní praxe a to koncentrací, ale především meditací a kontemplací. A proto skuteční Mistři kladli důraz na duchovní podstatu poznání především. Ásany nejsou á priori zásadní podmínkou duchovního pokroku adepta jógy. Kupříkladu hathajóga (tj. tělesná cvičení za účelem ovládnutí těla a vnitřní očista) nabízí omezené ve stavu projeveného, kdežto meditace a kontemplace poskytuje neomezené ve stavu neprojeveného. Žák se má především zaměřovat na to, co Mistr hlásá a dělá, má přemýšlet nad obsahem jeho učení, a nedbat příliš na jeho charisma. Proto také moudrý Mistr svým žákům říká: „Nevěřte mi, nevěřte nikomu. Nechte se pouze vést správným směrem. Vaše cesta k poznání vám Pravdu sama zpřístupní, až na to budete připraveni, až poznáte svojí dharmu. Buďte vytrvalí a usilovní.“ Skutečný Mistr přivádí na cestu, falešný mistr přivádí na scestí.
  • Na principech období védánty Pataňdžali ve své Jógasútře přispěl významnou a zcela zásadní měrou ke scelení základů jógy do „osmidílné metodiky“ systému ovládnutí mysli a těla, významem přesahující všechny následné generace jogínů až po dnešní dobu. Dlužno dodat, že celostní pojetí dodává védské józe unikátní uchopitelnost a relativní přístupnost k védské filosofii jako takové. Na vrcholu pomyslné pyramidy se nachází džňánajóga jako nejvyšší jóga poznání, jako cesta vědění o Pravdě. Je důležité také na tomto místě připomenout, že proces poznání Podstaty vznikal v pořadí významů – duch, mysl a tělo – a nikoliv naopak. Nabízí se nám tak pomocí jógy příležitost k dosažení celistvé harmonie vše prostupující jednoty věčného, umožňující vhled do skutečné reality, až za „oponou“ našich smyslů. Všechny cesty jógy jsou harmonicky propojeny, neodděleny, vše obsahuje vše a žák si vybírá vlastní intuicí „způsob nazírání a metodu učení – cestu, kterou se vydá za poznáním“ (radžajóga, karmajóga, bhaktijóga, džňánajóga).
  • Základem cesty poznání je SAT – ČIT – ÁNANDA, jako základna bytí. Příklon ke světlu, které nás uskutečňuje v tomto životě, způsobuje to, že jsme živými tvory vycházejícími z všudypřítomného Boha, átmanu. NAMA – RUPA nese stopy hmotného, stopy vázaných myšlenek a připoutanosti, ke kterým se praxe jógy snaží zaujmout indiferentní postoj. Jóga v tomto ohledu je uměním ukáznění a harmonizace mysli a těla, aby se společně staly schopnými realizovat nejvyšší bytí – Boha, dospět k duchovnímu poznání Brahma, Pravdy. Pravda je tedy ve své podstatě konečným cílem našeho snažení. Podobně bychom mohli použít slova Ježíšova, který hovoří o Království nebeském, či Buddhova, jež hovoří o nirváně. A stejně tak bychom mohli použít čínské vyjádření tao či tibetské šúnjatá apod. Rozevřeme-li oponu nad našimi smysly oblažující naše ego, můžeme se stát sami sebou, dospět k podstatě nás samých, získat vhled o Podstatě. Není to cesta stát se něčím, čím už de facto dávno od „počátku věků“ jsme. Je to cesta osvobození, kterou může realizovat pouze sattvická (duchovní, jemnohmotná) bytost, bytost světla, lásky a harmonie. Tato bytost charakterizována gunou sattva svým světlem řídí a koriguje radžas (gunu energie) a tamas (hmotné). Všechny tři guny zůstávají neustále přítomné, ale védská jóga skrze sattvické poznání využívá přednost a nevyhnutelné poslání v neustálém procesu vzájemného prolínání a sdílení každé guny (viz. Patandžaliho cesta a Cesty jógy). Neboť sattva má nejblíže ke spirituálnímu poznání, je jemnohmotné povahy.
  1. Zdrojem cesty je niterné, mimosmyslové poznání a zažití pravého „Já“, čistého transcendentálního vědomí, projeveného i neprojeveného v nekonečném proudu možností a příležitostí. Vše vychází z jediného zdroje, do kterého se současně vše navrací. Části jsou součástí celku a ten je holograficky zobrazen opět ve svých částech, které působí ve věčném prolínání forem. To se děje neustále na úrovni projeveného a neprojevené zůstává ve své podstatě latentní, připravené na svoji příležitost vyvolanou vědomím pozorovatele k „podání svědectví o Pravdě“ v předem myslí zvolené formě.
  2. Nejvyšší hodnotu má přímé předávání učení o cestě z Mistra na žáka a jeho osobní příklad života v jím poznané Pravdě (jednota slov a skutků, svědectví o podobenstvích). Moudře vychází z toho, že vnitřní poznání je nepřenositelné, a proto k němu musí dojít každý sám. A právě v tomto ohledu je role Mistra nezastupitelná. Dalo by se říci, že Mistr své poznání předává formou „podobenství“ prostřednictvím sebe samého.
  3. Prvotním zdrojem poznání a cesty védské jógy je naše pravé „Já“, tedy de facto duchovní podstata zdroje samotného, za ní teprve následuje podstata mysli (ztotožněná s naší podstatou bytí) a v rovině hmotného světa (tedy i těla a myšlenek) se karmicky vše předcházející zrcadlí již jako obraz a nikoliv skutečnost samá. Komunikačním prostředkem se postupně v míře úměrné k dosaženému pokroku žáka stává intuice (buddhi). Trojjediná realita dotčená paradigmaty pozorovatele se neustále projevuje v celém našem životě. Učíme se oprostit od „úvazku“ hmotného, jež se nachází pod silným vlivem naší mysli a přimknout se ke zdroji, tedy k duchovnímu prostřednictvím našeho vědomí. To je samadhi a také ukončení strastiplného koloběhu utrpení.
  4. Vše jedno jest, pouze forma se mění a to na všech úrovních reality současně, neodděleně a karmicky. Synergie celistvosti ducha, mysli a těla působí navzdory našemu chtění a „potřebám“ našich smyslů, od těch nejnižších až po ty zdánlivě nejušlechtilejší.
  5. Zákon univerzální kauzality (karmy, příčinnosti), jemuž podléhá konání všeho stvořeného, naše myšlenky i činy ve věčném jejich „zrození“ a vzájemném působení. Toto působení karmického zákona vede žáka védské jógy k pochopení jeho principu, k postupnému poznání vlastního životního poslání (dharmy) prostřednictvím svých činů a skutků, pokud možno s rysy nepomíjivého, nadčasového, nadprostorového. Žít v souladu se svým životním posláním (dharmou) je pochopením karmického zákona.
  6. Na cestě védské jógy ovšem není možné „opustit“ tento svět, k němuž jsme připoutáni velmi silnými svazky skrze naše hmotná těla. Tuto skutečnost musíme akceptovat jako naší vlastní současnou přirozenost a příležitost k posílení vnitřní síly a poznání. Své každodenní povinnosti je třeba bezezbytku plnit v rámci závazků, k nimž jsme se svým konáním zavázali. Je to škola odpovědnosti především za sebe samé, ale i za vše, co či koho k sobě poutáme nebo přitahujeme (byť jen myšlenkou). Tento princip staví každodenní povinnosti člověka na úroveň téměř až spirituální povinnosti plnit své úkoly, ať jsou jakkoliv těžké či zdánlivě nesplnitelné. Neboť jen ten, kdo se nevzdává svých povinností, ke kterým se vědomky či nevědomky zavázal, ctí a formuje řád, stává se tvůrcem zrození, vlastního osudu a naplňuje jej radostí a užitkem z přítomnosti bez utrpení.
  7. Jógové pozice, pokud žák touto fází védské jógy prochází, se provádí nehybně, s dlouhou výdrží a bezúsilně. Vědomí maximální nehybnosti získáme nácvikem relaxace po výdechu (réčaka), kdy odpočívají i svaly potřebné k dýchání a v plících není žádný vzduch. Nehybnost je důležitá pro maximální účinnost ásany na úrovni těla i mysli. Ve stavu nehybnosti se mysl absorbuje v nekonání, v niterné harmonii, případně se absorbuje v dechu pokud ásana trvá déle než jeden výdech. Cíle ásany je tedy dosaženo, jakmile ustanou všechny aktivity těla vyjma jeho vegetativních funkcí. S délkou trvání ásany úměrně roste její blahodárný účinek. Žák má v souladu s ahinsou (nenásilím) usilovat o prodlužování výdrže v pozici. A v neposlední řadě je pozice zvládnuta za nepřítomnosti psycho-somatického úsilí se současnou vědomou relaxací a stažením pozornosti. Z uvedeného je zřejmá priorita Mistrů klasické védské jógy směřovaná na dodržování těchto zásad, tedy podřízení množství ásan jejich kvalitě, skutečnému vnitřnímu přínosu pro náš mnohovrstevný rozvoj (tělesný i duchovní).PRÁNA je spojena s naší identitou a značí jakýkoliv příjem intenzívní energie z vnějšku s pokorou a střídmostí. Je provázena nádechem. APÁNA je provázena výdechem a předurčuje schopnost odevzdání, čištění. Odevzdáváme vše, co je v nás nečisté, ale současně ze sebe předáváme vše dobré, kterým obdařujeme své okolí. Aby se mohly vytvořit co nejlepší podmínky pro vnitřní transformaci získaného, je k tomu zapotřebí vnitřního klidu VJÁNA a minimalizace spotřeby energie pro jiné účely než pro transformaci samotnou. Současně dochází k vyrovnávání bilančních energetických poměrů deharmonizovaných našim myšlením, střídáním příjmu a výdeje, nádechu a výdechu, konáním a nekonáním apod. Vjána umožňuje získat v koloběhu těchto vzruchů opětovnou a žádoucí rovnováhu. SAMÁNA je koordinátorem transformace. Uvádí do souladu veškerý tok energie, reguluje jemnohmotné a hrubohmotné. Tato transformace je nezbytným předpokladem k efektivnímu a žádoucímu využívání energie v nás samých a pro nás samé. Tímto procesem se naplňují duchovní očekávání naší bytosti v naplňování osobní dharmy. UDÁNA v sobě zahrnuje nový začátek, odchod starého a příchod nového, expanze, zastává pravidlo „do staré řeky znovu nevstoupíš“. Udána poskytuje vše potřebné ke změně, je jen na každém z nás, jakým směrem zacílíme svůj úmysl. Je zde zapotřebí vědomého rozhodnutí vzdát se zajetých stereotypů a objevovat nové (tzv. nepoznané) za pomocí dosavadních zkušeností a poznání, a především pěstovanou a rozvíjenou intuicí.V naší jógové praxi se zcela logicky snažíme naplnit svá počáteční očekávání z pokroku a to bez ohledu na obsah našich prvotních úmyslů. Paradoxně tu však nejde o vývoj v pravém slova smyslu, pokud se ovšem budeme přidržovat toho, že duchovní je vyšší než materiální, světské. V jakékoliv duchovní praxi se „rozvzpomínáme“ na věčně autentické, na zdroj, ze kterého jsme kdysi vyšli. Proto ani neobjevujeme nové, ale „pouze“ nalézáme ztracené, vracíme se k opuštěnému. Je to velmi důležité si tuto skutečnost uvědomit, neboť velmi ovlivní naše úmysly a průběh cesty a v konečném důsledku i naše výsledky s karmickými dopady. V horizontu jednoho lidského života se však výše zmíněné jeví jako získávání něčeho nového. S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že praxe védské jógy je cestou retrospektivním směrem.Tak jako v životě, je naprosto nezbytný vývoj a pokrok. Je to charakteristika konání a zachování věčnosti. Stagnace je statická, nedynamická a vede k útlumu všeho dosud získaného a vytvořeného. Proto je důležité, aby pokračovala kontinuita obecného sdílení energie v neustálém pohybu získané společnou praxí védské jógy. Je to záruka toho, že tradice nevymírá a je k užitku. Každý adept, žák, učitel nebo Mistr vkládá do společného díla svůj osobitý podíl, kterým dále historicky posouvá tento unikátní celostní systém filosofie života do reálné podoby vedoucí ke snižování utrpení, poskytování radosti a štěstí v životě, sdílení lásky a soucitu. Každý jedinec je v tomto ohledu nenahraditelný a velmi důležitou částí celku. Praktikujeme-li védskou jógu s tím, že každý den ctíme její základní principy, pak můžeme říci, že jsme na dobré cestě poznat a naplňovat svojí dharmu a tím naplnit svůj život smyslem a užitkem. Stáváme se tak sami pro sebe nejen obohaceni a vnitřně posíleni, ale pro druhé jsme tou nezbytnou a nenahraditelnou špetkou „sole země“.
  8. Budeme-li vědomě pěstovat očekávání a lpět na nich, jednak nám budou přinášet nezbytná zklamání a oslabovat naše odhodlání, ale naše mysl se s jejich vydatnou pomocí velmi ochotně přimkne k výsledku a k jeho hodnocení z pohledu sobeckého prospěchu ega – intelektu. Toto souzení stavu etapy naší cesty však bude vždy subjektivní a především sobecké, vlastnické. V praxi védské jógy je velmi důležité se především zaměřit na proaktivní přístup, udělat vše potřebné k dosažení změny. Jakákoliv změna je vždy lepší, než nedělat nic a třeba i chybovat. Proto je nesmírně prospěšné v této souvislosti realizovat karmajógu. Cíl, ke kterému spějeme, je předurčen karmicky již zvoleným úmyslem na jeho počátku, a proto je otázka očekávání cíle v podstatě bezpředmětná a je to tedy plýtváním našeho tvůrčího, energetického i duchovního potenciálu. Je to cesta bez cíle.
  9. Praxe védské jógy zahrnuje ještě jeden aspekt potřebný k pokroku, a to je NEOČEKÁVÁNÍ ruku v ruce s trpělivostí a pokorou. Velmi úzce souvisí s učením védánty o světě. Pojďme si stručně vysvětlit, co to vlastně přináší a jak to souvisí s našimi životy. Jestliže jsme si vědomi trvání celistvého zdroje, pak to znamená, že jsme všichni a vše jeho přirozenou, neoddělitelnou a neoddělenou součástí. Jsme tedy vybaveni bez rozdílů vším, co potřebujeme k udržení harmonie a všichni jsme obdařeni primárními stigmaty. Pokud však k této harmonii nedochází, a velmi často se s tím v životě setkáváme, pak to není znamení, že jsme pozbyli hřiven (pouze jsme je zakopali), ale toho, že jsme svými životy a myšlením utlumili tyto schopnosti a nadále v nás dřímají coby latentní potenciál pro jeho zpětné „znovuzrození“. Není to proces získávání něčeho, o čem si myslíme, že jsme v minulosti nevlastnili, čím jsme nedisponovali, neboť jsme ve skutečnosti nikdy nic neztratili! Je to proces obnovy, oživení, znovunalezení – vykopání hřiven a jejich rozmnožování.
  10. Aby úsilí žáka skutečně vedlo k harmonické jednotě jeho samého k sobě samému i k jeho okolí, učí se pomocí vnímání tvůrčí universální energie s touto energií nakládat jako řádný hospodář. Je to podobné jako s biblickým podobenstvím o hřivnách. Praxe védské jógy má vést k umění získávat pránu, tuto energii zpracovat a především efektivně a obecně užitečně využít. Není nezanedbatelná souvislost ani s technikami vnitřní i vnější očisty a úsilí pro „zacelení“ úniků energie bez žádoucího využití.