Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Meditace dle E.Tomáše

Meditační cvičení 11

Usadíme se jako obvykle pěkně do klidu a nejdříve se pokusíme stáhnout světlo vědomí z jemných psychických průduchů (nádí) v těle a soustředit je v sušumně, v páteři, odkud vzešlo. To je naše centrální nádí. Dýcháme pomalu. Nadechujeme zvuk ÓM na konci páteře a vedeme jej sušumnou nahoru až nad hlavu, zde chvilku (jednu až dvě vteřiny) setrváme bez dechu, pak jej vedeme páteří zpátky dolů až do kostrče. To je jeden dechový cyklus. Provedeme jich celkem 21.

Jak víme, duchovní srdce je střediskem átmana v těle. Z tohoto hlediska vede psychická spojka k mozkovému lotosu na temeni hlavy, k tzv. sahasráře, která se nazývá také amrtanádí nebo brahmanádí. Je-li tato psychická spojka otevřena, je člověk duchovně osvobozen. Proto se jí také říká „průchod spásy“. Je-li zavřena, žijeme v klamu, v totálním omylu ega. To je stav valné většiny lidí na této planetě. My se jí však pokusíme otevřít alespoň trošku.

Víme, že světlo vědomí proudí z páteře (ze sušumny) třemi sty tisíci psychickými nervy do celého těla, čímž ho oživuje. To je původ většiny našich omylů a duchovní nevědomosti. Když se totiž světlo vědomí takto šíří tělem, jedinec má dojem, že tělem skutečně je a následkem toho je, že se zaměňuje za Já. Pak samozřejmě pokládá i svět za oddělený od sebe. Když se však soustředí do duchovního srdce nebo do sušumny, světlo vědomí se odděluje od jemných nervů a počne zářit v nervu ústředním, v sušumně. To se děje v meditaci nicméně automaticky. My se to však pokusíme ovlivnit a urychlit.

Rozzáří-li se světlo vědomí plně v nervu ústředním, nezáří nic jiného než átman. Pak jsou i všechny věci spojeny s átmanem. Plamen vědomí stažený z jemných nervů poté žhne už pouze v nervu ústředním. Tím je v člověku zničen i zbytek závislostí (vásany) a současně i veškerá karma, kromě karmy tohoto vtělení (paradbhakarma). Je to stav trvalého, svrchovaného mísru, jemuž se říká „rozetnutí uzlu nevědomosti“ nebo také poznání.

Pozor! Dýchání v sušumně se děje s představou, že jsou do ní stahovány všechny síly ze všech tří set tisíc psychických proudů v těle. Vnikneme náhle do ticha, kterého jsme dosáhli soustředěným dechem, do ticha, které existuje stále v pozadí našich myšlenek. Je to tiché, zářivé mlčení. Vstupme do středu tohoto záhadného zářivého klidu a, pokud to půjde, staňte se jím. Jestliže se to nepovedlo, pokus opakujme. Pokud se vám to povedlo, zůstaňte v onom klidu i oním klidem, jak dlouho můžete. Tento klid jste vy.

V této souvislosti si připomínáme, že vědomí Já je přítomno v naší mysli právě TEĎ, právě v tomto okamžiku. Je v klidu a samo o sobě je pouze klidem, na nějž zaměříme svoji plnou pozornost. Myšlenek, které jsou na něm navěšeny, si prostě nevšímáme. Soustředíme se výhradně na duchovní srdce, což je totéž jako koncentrace na Já. Na této cestě neuvažujeme o nějaké vzdáleném cíli, ale snažíme se ho zažít v tomto okamžiku, v božské přítomnosti. Božská přítomnost čili bytí a klid jsou tím jediným, co se snažíme vycítit.

Nesmíme však přitom NIKDY zapomenout na zlepšování charakteru. To je vlastně nezbytným předpokladem pro další postup a velmi často na tuto skutečnost mnozí adepti jógy zapomínají. A jak poznáme, že to co zažíváme je skutečně tím pravým poznáním? Jednoduše tak, že ucítíme velmi příjemné rozplýváni v srdci jdoucí do hloubky, přičemž zevní činnost člověka zůstane úplně stranou, jakoby na to neměla vůbec žádný vliv. Tato zkušenost je velmi příjemná a zážitek dobra, míru a soucitu je při ní patrný, ale přitom není vzrušující. Zážitek, který nechává vaše emoce v klidu, je zpravidla tím pravým. Zážitek vizuální nebo silně vzrušující je nepravý a svědčí o čemsi jiném.