Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Meditace dle E.Tomáše

Meditační cvičení 7

Klidně usedněte a úplně se uvolněte. Na počátku si trochu pomůžeme pránajámou čili dechovým cvičením. Nadechněte od konce páteře směrem vzhůru středem páteře (tzv. sušumnou) pranavu, tedy prazvuk Óm, a veďte ji s dechem až nahoru nad hlavu (celkem asi šest vteřin). Nad hlavou zadržíme dech asi na jednu až dvě vteřiny, načež při výdechu vedeme dech dolů páteří až k jejímu konci – kostrči (zase asi šest vteřin). To je jeden cyklus, který opakujeme podle pokročilosti čtrnáctkrát až jednadvacetkrát. Na nic jiného nemyslíme než na dech.

Po provedení těchto cyklů přesuneme pozornost do duchovního srdce, uvědomíme si tam myšlenku „já“ a položíme otázku: „Kdo jsem já?“ Tuto otázku klidně udržujeme a nemyslíme na nic jiného. Z dřívějších cvičení již víme, že nejsme ani tělem, ani myšlenkami, a tak uvedenou otázku sledujeme v naději, že na ni dostaneme z nitra intuitivní odpověď. Nikoli slovy, ale procítěním.

Zaujmeme klidně tázací postoj „Kdo jsem já?“, ale nerozebíráme ho. Uvědomujeme si přitom, že to není jen otázka „Kdo jsem?“, že je to především hledání pramene mého „já“.

Nepřemýšlíme o Já. Jen se tiše, klidně a beze slov tážeme do nitra. Neopakujeme tuto větu. Jenom klidně a pevně držíme její obsah jako tázací postoj. Myšlenku „já“ však za nic na světě neopouštíme. Provedeme-li to poctivě, přijde odpověď intuitivním pochopením.

Naciťujeme Já v pozadí mysli. Dovolíme mu, aby se projevilo. Projevit se může jen při naší úplné odevzdanosti, oddanosti a lásce. Říká se tomu átmavičára neboli sebedotazování. Ani na okamžik neopouštíme myšlenku „já“ z dohledu. Znovu to připomínám.