Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Meditace dle E.Tomáše

Meditační cvičení 9

Toto cvičení není a priori směřováno dovnitř jako u standartní meditace, nýbrž k poznání teď.  Usedněte měkce a pohodlně, buď do nějaké ásany, jógové pozice, na kterou jste zvyklí, nebo do křesla či na židli, a dbejte, aby vás po dobu meditace nikdo nerušil. Pak se klidně zamřte na dech. Dech souvisí s myslí.

Dýchejte normálně a stále si v přítomnosti uvědomujte váš vlastní dechový rytmus. V přítomnosti se tento rytmus jakoby odehrává jedině v teď. Nepočítejte ho, neurychlujte ho, nezpomalujte ho, neuvažujte o něm – jen ho pozorujte.

Upozorňuji: není nutné se tentokrát soustředit do duchovního srdce jako při jiných meditacích, ale jste-li na to zvyklí, nemůže to vadit. Jedinou vaší snahou je nenásilně poznat, co je zde a teď. Je to uvědomování si přítomného okamžiku s tím, že vlastní odhalení je velmi, velmi blízko. Neuvažujte však o tomto odhalení, neuvažujte, zda a kdy a jak se tak stane. To ponechte úplně stranou. Nic takového si nepředstavujte, o ničem nepřemýšlejte. Vzniknou-li pochybnosti, nepřemýšlejte o nich. Nebudete-li jim věnovat pozornost, samy zaniknou.

Mějte na paměti, že tentokrát nejde o snahu ega vstoupit do hlubin duše, ale spíš o rozšiřování a rozpínání ega do „nekonečna“, aby se stalo co nejvíce subtilním, tj. jemným. Je to jednoduché, nenamáhavé, naprosto bezpečné cvičení s velmi dobrými výsledky.

Naprosto vůbec se nesnažte čehokoli dosáhnout. To vše by bylo pouze na překážku. Můžete mít jen jednu jedinou velejemnou snahu poznat přítomnost. Jakékoli jiné chtění by bylo navíc a zabránilo by odhalení přítomného okamžiku. Snaha člověka se totiž vždycky vztahuje k budoucnosti – jak jste si jistě povšimli – čímž je současnost, byť i nevědomky, zamítána a zapomínána. Proto i naší vlastní snahu poznat přítomnost musíme co nejvíce zjemnit.

Skutečnost teď je v každém okamžiku a v každém předmětu. Pouze v egu ne! A naopak ego je v každé myšlence, vzpomínce, představě atd., jenom ne v teď. Když si to tiše uvědomíte a soustředíte se na teď, začne se přítomnost a vy s ní rozpínat jakoby „ven“, do prostoru, do všeho, čímž se mysl stává stále prázdnější a uvolněnější, až se dostaneme do stavu bez jakéhokoli středu. To vše se děje v teď. Nynějšek je proto jediný způsob, jak možno poznávat přímo a otevřeně.

Nezapoměňte přitom neustále pozorovat dech. Samozřejmě, že mohou přijít i jiné myšlenky, ale vy je nepotlačujte. Spatřujte jejich přechodnou a průhlednou povahu, abyste se od nich za okamžik vrátili k pozorování dechu. Ten však pozorujte tak soustředěně, že se jím doslova stanete. Nedělejte to však křečovitě. Ztotožňujte se s ním v teď a v Já a přitom se s každým výdechem více a více rozpínejte do prostorovosti.

Rozpínáme se dál … V prostoru nám ubývá pocitu osobního jáství (egoismu), protože ego se automaticky rozmělňuje až do té míry, že může (a také by měl) následovat pocit současného, tj. věčného, bytí – existence v teď. Toto teď je branou do věčnosti.

Nebojte se. K pocitu úplného osobního zániku, tak jako před nebo při nirvikalpasamádhi, nedoje. Přece však můžete mít dojem, a to docela příjemný, že jste ztraceni v nekonečnu. Rozplynuti. Zůstaňte tak. Vychutnávejte tento dojem. Zvykněte si na něho. Tp všechno je jen trénink na nirvikalpasamádhi. Tam je to skutečné, provázené absolutní svobodou a neosobností. Tady je to jen „jako“, naprosto nezávazné a nezávadné cvičení, bohužel bez ztráty ega. Ego zde zůstává, i když to vypadá, jako by ani nebylo. Toto zdání způsobuje jeho nekonečné rozšíření. Ale ono zde je. Může se objevit i pocit bytí, to je důležité. Pamatujte si jen, že pocit bytí čili existence je vyšší než pocit osobního „já“ – ega, a proto vítězí. Pocit neosobní existence je v teď, a proto nad časem.

Nyní všechno to spočívá, spolu s meditujícím, v jediné, tiché, veliké jednotě. A tato jednota splývá se skutečností. Skutečnost existuje stále, protože je v teď. Teď a skutečnost jsou vlastně jedním a tímtéž. Odstraňte pochybnosti o tom a ztotožníte se velmi rychle s jednotou. Ve skutečnosti už s ní ztotožněni jste, jen poslední pochybnosti vám brání to poznat. Jakmile to odhalíte, poznáte, že jste byli ztotožněni vždycky.

Sledujte dech. Je to velice širokoúhlé vidění a vědění. Dosáhli jste toho, čeho jste dosáhnout zamýšleli? Jestliže ano, odložte pocit osobního dosažení, odložte jakýkoli pocit oddělenosti. Nezaujatě, indiferentně budete nyní odkrývat to, co jest. Čisté bytí, toť vše.

Nic nehlídejte. Nepřilněte ke své zkušenosti, jen si stále uvědomujte svůj dech v přítomnosti. To je základ cvičení. Vyciťujte přitom mír univerzálního jáství! Vychází z přítomnosti. Uvědomte si tuto skutečnost. Vyciťujte tento mír, ale neuvažujte o něm.

Toto cvičení zanechává hluboké stopy klidu v mysli žáka. Proto se nesnažte během dne něco zvláštního poznávat. Mír Já je nyní stále s vámi, proto nevyvíjejte úsilí, aby zde byl nebo aby ho bylo víc. Žádné záměrné žití v míru, pociťování dýchání. Váš vývoj půjde automaticky. Ze starého zvyku se můžete leda obracet také do nitra a tam se vzdát činnosti.