Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Mysl a myšlenky

Mysl a poznání

Své pravé přirozenosti nezávislé na našich smyslech a tužbách neustále ať vědomě nebo spíše nevědomě vnucujeme své přesvědčení o svých omezeních a sami sebe o této falešné pravdě neustále přesvědčujeme. Místo hledání skutečné pravdy o nás samých plýtváme veškerou energii na hledání „důkazů“ o falešné pravdě. Posilujeme tak existenci a vliv našich omezení, sami sebe paralyzujeme a zbavujeme se obrovského potenciálu schopností a možností. Pevné odhodlání je v procesu poznání nezbytné a velmi často nás udrží „na cestě“, povzbudí a dodá sílu v těžkých obdobích pochybností. Naše směřování je pak pevnější.

Člověk má často v životě pocit odloučenosti, oddělenosti. Ve skutečnosti je však tento pocit skutečně jen pocitem, neboť žádná oddělenost neexistuje. Je to produkt naší mysli, která vidí „realitu“ pouze očima našich smyslů. Tak vzniká pocit duality, který nás doprovází celý náš život. Cílem jógy je transformovat mysl do stavu, kdy její pro život nezbytná aktivita neovlivňuje naše paradigma, vědomí celistvosti v jednotě. Naše mysl je zodpovědná za naše skutky a prvotní úmysly. Vnější vlivy nelze přímým působením měnit, neboť nad nimi nemáme kontrolu. Je to směsice konání našeho okolí. Avšak, co jednoznačně lze ovlivnit je naše reakce a postoje. A to je jednoznačně v našich silách, abychom změnili. Tím přispíváme ke změně reakcí našeho okolí. To je jeden ze smysluplných cílů transformace naší mysli v praxi klasické védské jógy.

Šrí Ramana Maharši o mysli říká: „Mysl je podivuhodná lidská síla. Pokud se mysl, která je nástrojem poznání a základem všech aktivit, ztiší, vnímání světa jako „objektivní smyslové reality“ ustane. V takovém případě mysl sestoupí do srdce.“ V souvislosti s tím nám klade otázku: „Jak se může mysl ponořit do srdce?“ Mysl sebe sama vnímá, že je různorodá jako samotný vesmír. Jestliže se však různorodost neprojeví, zůstává ve své vlastní podstatě, a tou je srdce, duchovní centrum. Vzdání se sebe sama ve smyslu vzdání se svého individuálního „já“, je totéž co sebepoznání. Pak se naše JÁ zrcadlí v naší očištěné mysli.

Zkoumejte, co je mysl a ona zmizí, společně s našimi myšlenkami. Proto také mysl neexistuje nezávisle na myšlenkách. Je to projev jednoho a téhož, našeho individuálního „já“. Jakékoli pochybnosti (pocházející z rozumových úsudků a dedukcí) o čemkoli nemá smysl odstraňovat, neboť nemají konce pokud je mysl aktivní. O takových věcech je rovněž nemožné diskutovat, logicky nelze dojít k uspokojivému závěru. Pochyby ustanou pouze když je nalezen zdroj těchto pochybností. Nalezením tohoto zdroje, zmizí neklid, strach, jako důsledek aktivní činnosti mysli se svými myšlenkami. Odhalením zdroje pochybností zjistíme, že ve skutečnosti žádný pochybovač neexistuje, že zdrojem je naše vlastní mysl.

Je-li mysl (čittam) činná, zdá se, že sami jako subjekt prožíváme různé stavy, jež považujeme za realitu. Jestliže však mysl dojde klidu (například v meditaci), naše pravé Já setrvává ve své vlastní podobě, v podstatě bytí. Zatímco sámkhjové metafyzické pojetí jógy (Pataňdžaliho) vnímá osvobození formou rozlišování či pozorování, přesto hlavní důraz klade na postupný útlum mentálních činností přirozenou a nenásilnou cestou. Takovým přístupem eliminujeme povrchní vrstvy vnímání a dospíváme k hluboké vnitřní duchovní podstatě.