Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Přítomnost TADY a TEĎ

Nevědomí přítomnosti – vědomí nepřítomnosti

 „Nežeň se za minulostí a neztrácej se v budoucnosti. Minulost už není. Budoucnost ještě nepřišla. Život je tady a TEĎ. (Buddha)

Každý jsme si ve svém životě mnohokrát říkali, že až budeme v důchodu, tak všechno doženeme. Že teď ještě se nemohu věnovat tomu či onomu, protože musím zabezpečit rodinu, ještě musíme našetřit nějaké peníze, koupit si auto, nebo dětem pořídit bydlení apod. Ještě pár let to musím vydržet a až budeme s manželkou sami a děti se osamostatní, tak se budeme věnovat sami sobě. Do té doby to zkrátka musíme ještě vydržet. A pak přijdou vnoučata a další a další zajišťování „budoucnosti“. A než se nadějeme, ve všem tom shonu už nám nezbývají síly a už ani přítomností žít neumíme, protože jsme sami sebe a přítomnost odstavili na vedlejší kolej. Neumíme si představit přítomnost bez synonym ZÍTRA a POTOM.

Přes týden žijeme v očekávání víkendu a už se nemůžeme dočkat pátku – pět dní v týdnu proto ani „nežijeme“ jen děláme co je potřeba a myslíme si, že to vše v sobotu a v neděli doženeme. Jak lze vměstnat celý týden našeho života do dvou víkendových dní?!

Celý rok žijeme v očekávání zasloužené dovolené s rodinou a v tomto silném těšení se už chceme, aby všechny ty dny mezi tím rychle uběhly a nastal den D, kdy se balíme a odlétáme k moři. Obyčejně máme všichni své zkušenosti s následným průběhem dovolené a s pocitem, se kterým se vracíme zpět. Protože jakmile dovolená začne, už myslíme na to, jak se vrátíme do práce a zase rok budeme čekat na další dovolenou. A tak si to raději ze strachu z nevyhnutelného konce dovolené ani neužijeme. Jak chceme vměstnat celý rok do několika dní v době dovolené?!

A tak je to se vším. Narozeniny, vánoce, osobní setkání, zábavy, pořizování majetku apod. Krátký okamžik přijde a rychle odplyne a podstatná část našeho života, všechny ty dny „v období těšení se“ marnotratně promarníme trvalou myšlenkou na nejistou budoucnost. A ve své podstatě ani nežijeme, nezažíváme, co přináší každý den. Dokonce i naše blízké stavíme na druhé či třetí místo až za naše očekávání v budoucnosti.

Přítomnost odkládáme až na dobu po budoucnosti s myšlenkou na minulost! Paradox „vědomí nepřítomnosti“. Věčnost života je zakódována v přítomném okamžiku a jeho plném prožitku. Akceptovat vše, co každý den přináší, znamená přijímat příčiny a důsledky, jež mají své vnitřní kořeny ve věčné podstatě přítomnosti, v našem přijetí či nepřijetí. Události se dějí a řídí naše životy. Lépe řečeno: naše reakce v přítomnosti předurčují celý řetěz přítomných okamžiků, z něhož se skládá celý náš život. Všechna ta léta od narození až po smrt.

Když promarníme příležitost každého dne právě teď, jakou máme sami pro sebe jistotu, že když dnes vědomí života odložíme na zítra, že už zítra se určitě budeme životu věnovat? Celý život žijeme v klamu sebe sama a pravda o životě se nám jaksi vytrácí. Smysl svému životu dáme tehdy, porozumíme-li přítomnému okamžiku. TEĎ nebo NIKDY!!!