Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Stimulační harmonizace

Podstata procesu harmonizace

Náš program STIMULAČNÍ HARMONIZACE® vychází z předpokladu, že základní podstatou života v nejobecnějším slova smyslu je jednota – stav harmonie. Je to jeho základní přirozenost, definuje jeho posvátnost, neomezenou spirituální variabilitu. Disharmonie je nepřirozená, proto musí docházet k jejím neustálým korekcím, jež velmi často i negativně ovlivňují naše životy, zdraví těla i mysli, naše paradigma, a zcela naivně v takových případech žehráme na osud.

Realizovat stav harmonie lze relativně snadno prostřednictvím vnitřní transformace, přechodem ze smyslového vnímání „hmatatelné“ i „neviditelné“ zúžené reality do přímého vědomého vnitřního vnímání, pocitů, zážitků, emocí v neomezeném rozsahu. A právě „kvalita“ a „hloubka“ těchto prožitků, vjemů, emocí bez aktivní účasti našich smyslů nám umožňuje vnímat existenci a formy projevu všudypřítomného energetického univerzálního pole přirozeným, transformačním a uzdravujícím způsobem. A následně vytvoří příznivé podmínky pro přirozené „samoléčebné“ procesy, odstraňující strach či stres, jež jsou jednou z hlavních příčin většiny nemocí (lidskou společnost nevyjímaje). Je nepochybné, že svět se nesestává z nekonečných miliard oddělených částí, věcí, živých bytostí, nýbrž je propojen smyslově neviditelnou a intelektuálně neuchopitelnou silou, přesahující nás samé. Proto ani nemůžeme o sobě tvrdit, že jsme nezávislými pozorovateli něčeho „vně nás“. Se změnou paradigmatu v tomto smyslu se pak my jako „pozorovatel“ stáváme vědomě aktivním tvůrcem a spoluúčastníkem.

Tato spoluúčast probíhá prostřednictvím nás samých, kdy jsme nositeli představy, jsme její realizací, ale současně i tím, kdo vše v tentýž okamžik zažívá. Zcela zásadní je fakt, že ve své podstatě směr našim životům určují naše představy a očekávání, jež v pravém slova smyslu také dávají reálný prostor pro to, aby se vůbec to či ono mohlo stát nebo právě teď dělo. Proto je důležitější svět „uvnitř“ než svět „vně“, a rozhodně také platí, že jak „uvnitř“, tak „vně“. Snadno tento fakt pochopíme, pokud připustíme, že samotná existence všeho, tedy i celý náš život, má holografický charakter ve všech úrovních (hmotné, mysli, vědomí a dále ….). V tomto smylu také často slýcháváme, že stav světa je odrazem našeho vědomí, vědomí každého z nás.

Je proto důležité (a v našem programu zcela zásadní), abychom brali vážně své vnitřní pocity a vjemy a to, jaké stanovisko zaujmeme k právě probíhající přítomné „vnitřní realitě“. Na základě svých pocitů a procesů uvnitř sebe sama, na základě svých dosavadních zkušeností, určující i naše návyky, dáváme prostřednictvím aktivity své mysli (vědomě či nevědomě) prostor pro tu či onu reakci na danou, právě probíhající, situaci. A následně zpětně tato reakce opět vyvolává další představy. A na této úrovni se rodí harmonie či disharmonie.

Princip harmonie neustále koriguje amplitudy odchylek dle okolností a právě vzniknuvších podmínek, za kterých se neustále mění námi vnímaný obraz přítomné reality. Vycházíme tedy z toho, že pokud chceme provést jakoukoliv změnu, nelze jí realizovat v rozporu s přirozeným řádem harmonie, ale naopak tento řád využít ve prospěch žádoucí pozitivní změny s využitím mnohonásobného přínosu synergie z neustálého „rezonančního ladění“. V rámci neustálého procesu tohoto „ladění“ můžeme být správně orientovaným vlastním vědomím daného prožitku v jistém smyslu „obklopeni“ naší niternou představou (uzdravení, duchovního pokroku, harmonických vztahů, svobody, štěstí, našeho vnitřního růstu atd.). Dokážeme-li tento stav takto vnímat, umožní nám to posunout se od pouhého „prožívání“ událostí, do stavu, kdy již nikoli víme, ale prožíváme, že již vědomě vlastní realitu tvoříme a jsme součástí veškerého dění.

Řád změnit nelze, ale podmínky pro realizaci harmonie v prostředí řádu jednoznačně ano. Proto se náš program zaměřuje na práci s navozením příznivých podmínek uvnitř i vně každého účastníka stimulačního procesu. Ne vždy se podaří zcela disharmonii odstranit ve prospěch harmonie, ale důležitá není bezpodmínečná optimalizace tam, kde je to nereálné (např. náprava nevratného fyzického či mentálního handicapu), ale CESTA směrem k harmonii provázená jakoukoli pozitivní, byť sebemenší změnou, která je bezesporu reálná vždy. A není pochyb o tom, že užitečná. V tomto ohledu je důležitá energie vynaložená k získání harmonie, která se vždy v maximální možné míře zužitkuje a nikdy nepřijde „na zmar“. Zcela nepochybně bude využita primárně uvnitř, aniž by se třeba projevila „na venek“ našimi smysly vnímatelným způsobem. V takovém případě se může projevit například formou pocitu štěstí, vnitřního klidu a pohody. Což jsou v dnešní době jistě cenné „komodity“ života.

Pojem harmonizace není v tomto ohledu očekávaným stavem, nýbrž v jistém smyslu kontinuálním evolučním procesem. Proto je každý účastník přímo zapojen do procesů změn tak, aby se osobně a vědomě podílel na tvorbě harmonické synergie v přítomném okamžiku. Podvědomě každý cítí, že harmonie je jeho přirozeností. A po zkušenostech z několikaleté praxe je tento předpoklad nejen reálný, ale zcela zásadní, přinášející povzbudivé a mnohdy i překvapivé výsledky.

Projevy harmonie působí efektivně a přesně cílí ozdravné procesy na skutečné příčiny dle principu „ze zhora dolů“. Proto je také proces „revitalizace“ velmi často dlouhodobý a vyžaduje trpělivost a pokoru.