Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Prána a vitální síla

Ákáša a prána

Představa o původu Vesmíru, jinými slovy vhled védských mystiků na Podstatu světa, vychází z poznání dvou základních pralátek. Nazývají se prána a ákáša. Vše je stvořeno z ákáši a vše zaniká v ákáše. Stejně tak všechny vesmírné síly jsou neustále v jednotné formě prány a ta se manifestuje v mnoha podobách projevů energií a s různými vibracemi. Toto tzv. „množství“ energie je neměnné a také neomezené a existuje pouze ve dvou formách – ve formě latentního potenciálu a v oné formě manifestované energie.

Ve Rgvédě se hovoří o ákáše takto: „Co bylo, když nebylo ještě zhola ničeho? Jen tma zahalená tmou? Byla jen nehybná ákáša.“  Tedy neprojevený potenciál, který v sobě skrývá vnější i vnitřní vesmír, všeprostupující jsoucno, vše co je i není. Ákáša je jemný éterický element projevující se jako světlo či záření v přeneseném slova smyslu. Vycházíme-li tedy z tohoto poznání, pak je nasnadě příměr o tajemství a stvoření světa, o němž se hned v prvních verších hovoří v biblické Genesis, První knize Mojžíšově: „I Bůh řekl: Budiž světlo! A bylo světlo ……… „. A rovněž současná kvantová fyzika nehovoří v souvislosti se základní podstatou všeho o ničem jiném než o světle, o kvantových světelných částicích, o fotonech jako o subatomárních částicích. Podobnost není zcela jistě náhodná, neboť jak řekl Einstein ve své památné větě: „Bůh nehraje v kostky“.

Do podoby Vesmíru (vnitřního i vnějšího) je pak ákáša utvářena působením energie vědomí, vitální energie prány. Tedy oné tvůrčí dynamické vitální síly, jež vše tvoří, vše nechává zaniknout a vše opět transformuje do nové formy. Jsou to pochopitelně i nám všem dobře známé všemožné formy energií, včetně té nejjemnější v naší praxi jógy známé jako prána-vitální síla, a tyto všechny se manifestují ve všem co se děje, v našem dechu, v naší mysli, ve všem co je vně i uvnitř. Nejvyšším a nejjemnějším projevem prány je naše mysl, myšlenky, duchovní aspekt bytí.

Proto, jestliže se adept jógy naučí ovládat pránu, její projevy a porozumí jí, pak podle autorů véd, upanišad i Hathajógy pradípiká získá obrovskou moc a sílu. Hovoří o tom, že neexistuje nic, co by nedokázal spoutat, co by nedokázal přivést pod svou kontrolu, včetně svého života naplněného splněním poslání dharmy či svého zdraví, získání neobvyklých schopností atd.atd.

Smyslem pránájamy není zdaleka jen ovládání dechu a samotný proces dýchání, více méně je toto doprovodný proces a má s podstatou této nauky méně společného než si myslíme. Dýchání je pouze jeden z mnoha prostředků, pomocí něhož adept jógy proniká do hloubky vědomého ovládání prány.

Toto pojednání o dvou pralátkách Vesmíru vychází z charakteristických rysů samotné indické filozofie. Ta se totiž vždy snaží nejprve odhalit a poznat obecnou pravdu a její detaily řeší následně s akcentem na poznání v přítomně probíhající praxi. Už v nejstarších védách se objevuje otázka: „Co je to, jež jsouc poznáno, přinese poznání o všem ostatním?“ Nelze poznat zcela úplnou Pravdu poznáním jednotlivostí založeném na domněnkách či dedukcích o obecném. Jogíni říkají, že za všemi konkrétními myšlenkami a projevy stojí jednotící universální princip. Pochopením univerzální podstaty prány, jako tvůrčí síly manifestující potenciál ákáši, získáme skutečný obraz o neomezených možnostech praxe pránájamy v nejobecnějším slova smyslu. A odtud má vycházet vědomá a přítomná každodenní praxe klasické védské jógy.

Cílem ovládání prány je posouvat osobní vědomí jogína do vyšších stavů vědomí jako neustále se rozšiřující „kvantová“ vlna až k samádhi, ke splynutí.