Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Harmonický půst

Příprava na harmonický půst

Je to velmi důležité období, které nás jednak připraví na půst, jak po stránce tělesné, mentální i spirituální. Postupně a nenásilně získáváme v tomto čase jednu zkušenost po druhé, jak reaguje naše tělo na různé změny ve stravovacích návycích, naše mysl na postupnou změnu úhlu pohledu na naše tělo, výživu, ale i sebe sama. Avšak to nejzásadnější spočívá v tom, že postupně odhalujeme náš „vnitřní úmysl“, proč chceme podstoupit půst nebo i jestli vůbec chceme půstem projít a v jaké míře. Aby naše rozhodnutí bylo neoddělitelnou součástí naší cesty, nás samých, neboť se to týká především našich životů a nás samých. Tak je třeba vše vnímat.

Nelze zapomenout v této souvislosti na reálnou skutečnost, že rozhodneme-li se provést ve svém životě jakoukoli zásadnější změnu, výrazně vybočující z našich zvyklostí, návyků, „naprogramovaných“ vzorců, vždy tato změna musí projít v příslušné míře transformací neuronové sítě, vzájemného propojení jednotlivých neuronů, nastavení citlivosti jednotlivých buněk a tedy i jejich rezistentní citlivosti na podněty z okolí a vnitřního prostředí, změnou naší mysli, ale i změnou celého systému mikrobiomu v našem těle, až ke změnám na úrovni genomu, genů, včetně spirituálních zkušeností apod. To vše má proběhnout postupně v průběhu přípravy, v podobném procesu, v jakém naše současné „nastavení“ po celý náš život vznikalo (od prvního dne po narození). K těmto procesům může docházet kromě jiného i na základě homeostáze, tedy schopnosti organismu (buněk, včetně DNA, informačních, chemických a energetických procesů) udržovat neustále stabilní vnitřní prostředí (nikoli fixní, ale harmonické a schopné života v co nejlepších podmínkách) k udržení existence navzdory neustále se měnícím vnějším podmínkách (a to nejen fyzikálním). Spojení mysli a těla přesahuje chemické, biologické či elektrické procesy. Je to základní charakteristický rys tzv. „zpětnovazební smyčky“.

Naše buňky moc dobře vědí, co je pro jejich udržení při životě důležité a jak mají pracovat, neustále mezi sebou komunikují v každém okamžiku bez ohledu na vzdálenost a jsou mezi sebou informačně propojené, jsou trvale v přítomném stavu (neřeší minulost a už vůbec ne budoucnost), jsou vysoce efektivní a kreativní s minimálním spotřebou energie, jsou neustále na příjmu a žádnou informaci či podnět neodmítají ani neignorují. A platí-li toto na úrovni buněk, pak to platí pro celé naše tělo. Takže každou vteřinu probíhá tisíce autonomních interakcí, aniž bychom to vnímali.

Pokud vše toto probíhá, pak získáme nejen cenné zkušenosti a připravíme sebe sama na půst, ale především máme ty nejlepší předpoklady provést půst harmonicky a v souladu se všemi zákonitostmi Vesmíru a principy klasické védské jógy. Možná se jeví taková příprava jako velmi zdlouhavá, ale je to i účinná forma mentálního tréninku, tréninku trpělivosti, důslednosti a odpovědnosti. Problém obyčejně bývá v tom, že chceme všechno HNED a máme příliš málo ochoty věnovat změně časově neomezenou míru úsilí s vyčkáváním na signál našeho těla, mysli i ducha, že právě ke změně dochází. A znovu připomínám, že toto je přístup klasické védské jógy. Chápejme to, že vše je se vším propojeno a nic není izolováno, vše je součástí celku. Proto i příprava a samotný půst, má-li být harmonizačním procesem, je součástí procesu komplexní transformace na všech úrovních.

Je evidentní, že pokud chceme projít jednodenním půstem, pak to považuji více méně za jednoduché „odlehčení“ organismu v běžném stravovacím režimu. Zde ani není zapotřebí provádět rozsáhlé přípravy. Ale jestliže se bavíme o harmonickém půstu, pak máme na mysli rozsáhlejší změnu, delší období „nepřijímání pevné stravy“, více jak 3 dny. Do 3 dnů totiž (dle mých zkušeností) ani organismus „nepřepíná“ na jiný režim a v této době usiluje o „doplnění zásob“ formou běžné stravy, na co byl doposud zvyklý. A provádí to nám známými prostředky: apeluje na návyk pravidelně jíst i když v podstatě nemáte hlad, ozvou se nepříjemné pocity v břiše a žaludku, vzbuzuje pocit nevolnosti, vzbuzuje bolesti hlavy, a především vzbuzuje pocit strachu z nejedení a tento pocit dramatizuje, jak jen to jde.

Je třeba mít na paměti, že v průběhu půstu postupně naše tělo mění svojí „strategii“ a s tím souvisí i změna našich pocitů a zkušeností. V tomto ohledu bychom měli být flexibilní (na všech úrovních) podobně jako každá naše buňka. Závisí to rovněž na způsobu našeho vnímání dané situace a jak na danou situaci reagujeme. Podstatná je reakce a nikoli stav. Je to identické s každou životní situací. Takže v jistém smyslu nám tento fakt není cizí. Naučíme se prostřednictvím půstu jednoduše aplikovat naše zkušenosti za zcela jiných okolností a o tom je kromě jiného také klasická védská jóga – obnovit schopnost aplikace základních principů pro život a bytí v nejobecnějším slova smyslu.

Ještě poznámku k přípravě na harmonický půst z pohledu stravovacích návyků. Ty jsou velmi pevně ukotveny v našem podvědomí, máme každý individuálně posunutý „práh citlivosti“ na hlad, naše mysl má zažité stravovací stereotypy, které každý den neustále posilujeme. Je tedy dobré měnit tyto vzorce postupně a nenásilně, podobně jak vznikaly. Takže doporučuji následující:

  1. snižovat množství jídla; vnímat rozdíly mezi skutečným hladem a pouhým pocitem hladu, chuti či zvykem jíst v určitou dobu nebo za určitých okolností
  2. omezit a postupně eliminovat jídlo večer; snižovat množství a posouvat poslední jídlo třeba jen po čtvrt hodinách
  3. na úkor kvantity zvyšovat kvalitu jídla
  4. postupně omezovat všechna těžko stravitelná jídla a nahrazovat je lehkými pokrmy; snižovat odpady a zvyšovat pránickou hodnotu (což není totéž co kalorická hodnota); je dobré minimalizovat nebo zcela vypustit masné produkty
  5. nejíst, když nemám hlad; to je dobré měřítko vzhledem k našim aktivitám, které si vyžadují různou míru energetické náročnosti
  6. dodržovat skromný pitný režim, který se změnou jídelníčku jistě změní; naučit se pít vodu nebo kvalitní černé či zelené neslazené čaje – např. pu er apod. (to bude v období půstu hlavním a jediným zdrojem tekutin)
  7. vždy si při přípravě a konzumaci jídla uvědomit, co pro mě jídlo znamená a brát nanejvýš vážně to, co by pro tělo bylo nejlepší
  8. jíst v klidu a pohodě, nespěchat, udělat si čas jenom pro sebe
  9. vnímat jídlo především jako zdroj životní energie, tedy nikoli jako potravu a jeho kalorickou hodnotu, ale jako výživu (a to je velmi důležitý úkol) a připustit, že to není jediný zdroj výživy
  10. vnímat přítomnost, to nám pomůže plně zažít naše vnitřní nejjemnější pocity a vjemy a posílí naší intuitivní „rozlišovací“ schopnost
  11. všeobecné napětí (fyzické i mentální) zvyšuje pravděpodobnost potřeby stravy; obnovením schopnosti předcházet napětí a schopnosti jeho účinného snižování získáme cenný kredit v průběhu samotného půstu
  12. potraviny nenakupovat do zásoby; kupovat jen to, co skutečně budeme následně konzumovat; je to praktický přístup, neboť máme neustálou kontrolu nad množstvím i kvalitou stravy, a tím můžeme vše efektivně vědomě regulovat; snižujeme možnosti pokušení a máme tak možnost trénovat naši mysl.