Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Mysl a myšlenky

Role mysli v praxi védské jógy

Naše mysl má v našich životech nezastupitelné místo. Nejen že produkuje všechny myšlenky, z nichž následně generuje naše úmysly, ale hraje zásadní roli v činnosti mozku. Má jednoznačně dominantní vliv na tvorbu neuronové sítě, utváření našeho podvědomí, našich životních a myšlenkových návyků, našich skutků apod. Bez nadsázky je mysl nejdokonalejším nástrojem lidstva, jež nepředčí žádný vědecký pokrok. Je to nejmocnější nástroj, který má každý z nás plně k dispozici, aby dosáhl pokroku ve svém životě po všech stránkách, ve všech ohledech.

Mysl velmi snadno podléhá vnějším vlivům, následně tyto vlivy donekonečna kombinuje a vytváří si jednu domněnku za druhou, její vnímání reality je ovlivňováno vlastními předsudky. A aktuální stav mysli pak „rozhoduje“ o tom jak se chováme, co děláme, jaký máme vztah k druhým a k sobě samým, jaký vedeme život atd. Celá náš život přizpůsobujeme naší mysli a jejím produktům – myšlenkám, egu. Svojí pravdu o životě opíráme výhradně o myšlenky. Věříme neochvějně slovům a větám (byť i v mysli pronášených), místo abychom důvěřovali svým pocitům a intuici. A výsledek toho všeho je, že svůj svět stavíme na STATUS QUO, na stavech, což je stagnující nesvoboda. Na místo toho, abychom svět vnímali v procesech, v pohybu, neustálém konání a tvoření, což je tvořivá svoboda. To je také cesta klasické védské jógy. Proto také se celou praxí jógy prolíná proces harmonizace na všech úrovních zároveň a nikoli úpěnlivá snaha o rovnováhu v mnohých „lokalitách“ (těla, mysli i ducha) – tu tam, tu onde. Je to zásadní rozdíl ve vnímání poslání a praxe klasické védské jógy.

Skutečnou realitu nelze zcela postihnout, používáme-li k tomu svojí mysl, svůj intelekt. Klasická jóga zná cestu, jak poznat pravdu prostřednictvím vlastní zkušenosti a to postupným utlumováním živelné aktivity mysli, její činnosti a tím vytvořit podmínky pro průnik pod mentální vrstvy, které naši skutečnou povahu zastírají a ovlivňují tak náš život plná utrpení a nenaplnění. O zdraví ani nemluvě. V klasickém systému jógy se proto (především zpočátku) doporučuje podrobit se přísné sebekázni a disciplíně, abychom byli připraveni dosáhnout obratu ve své mysli a vědomé pozornosti. Tradiční védská filosofie naléhavě zdůrazňuje nutnost usilovné praxe ovládnutí žádostí ve všech směrech a ve všech ohledech k nezbytnému mírnění mentálních stavů (ztišení mysli) a jejich následků. V podstatě se jedná o nepřilnutí a nepřipoutanosti. Opak je překážkou jógové praxi.

Je tedy nasnadě obrátit pozornost k sobě samým „dovnitř“. Tím snižujeme vliv vnějšího světa na to, jak se cítíme. Tím pěstujeme svojí odolnost a vnitřní sílu. Ztišení mysli je provázeno hlubokým vnitřním klidem a mírem, postupně odpoutávané od konání fyzického těla bez ohledu na pozici jakou zaujímáme či co právě děláme. Tím pěstujeme svojí vnitřní sílu. To je znamení, že jsme na správné cestě. Všechny staré návyky obracejí naší mysl k vnějším objektům. Adept klasické védské jógy proto provádí mentální cvičení k odpoutání se (vzdání se) takových myšlenek a místo nich zaujme místo náš vnitřní pocit blaženosti, klidu a míru. Jsme-li pod odevzdaným či nekontrolovatelným vlivem čehokoli zvnějšku, stáváme se nesvobodnými a ztrácíme nenahraditelnou autentickou spiritualitu sebe sama, ztrácíme možnost spojení se Zdrojem a aktivně využívat vlastní skryté, takřka neomezené schopnosti. Přestáváme být sami s sebou.

Mysl bývá velmi často přirovnávána k opici, díky své roztržitosti a roztěkanosti. V jedné staroindické bajce se vypráví o opičákovi, který byl od přírody těkavý a neustále někde poskakoval. A jako by to nestačilo, neustálým poskakováním se dostal ke džbánu vína a napil se. Zachutnalo mu to a tak se notně opil. A poskakoval bezhlavě ještě více sem a tam. A jak tak nekontrolovaně vrávoral, štípl jej štír a ještě více vyváděl jako pominutý. Opičák byl ve značně divokém rozpoložení a celý den poskakoval dokola jako smyslu zbavený. Vše bylo dovršeno, kdy do něho vstoupil zlý duch a jen sotva se dá popsat slovy, co to s opičákem provedlo. Lidská mysl je na tom podobně. Ve své přirozenosti neustále pobíhá, odbíhá od jedné myšlenky k druhé a nikde nemá stání. Ve své rozmařilosti se nechá opít vínem touhy, což ještě rozbouřenou mysl povzbudí k bezuzdnému a nesoudnému „dovádění“. Pak jí uštkne štír závisti a nakonec do ní vstoupí démon pýchy.

Cílem adepta jógy je naučit se ovládat vitální sílu, kromě jiného svojí myslí. K tomu, aby se tento záměr zdařil, využívá jogín metody a techniky ke ztišení svých myšlenek, které neustále zaměstnávají naší mysl. Schopnost vnitřního ztišení nám umožní využít maximálního potenciálu mysli v procesu seberealizace neomezeně přesahující smyslovou realitu. Pokud se však naše mysl neustále zabývá myšlenkami odvádějícími pozornost od dosažení harmonie, dramaticky se naše cesta prodlužuje, komplikuje, a jak jogíni říkají: „je pak nutné projít mnoha a mnoha inkarnacemi“. Tento proces lze zkrátit právě pomocí ukázněné mysli. Neplýtváním času, vitální silou, potenciálem růstu či úsilím.

Těžké myšlenky jsou nabity těžkou energií a velmi nízkou vibrací. Růst v pojetí klasické védské jógy je procesem zvyšování osobní vibrace. Záleží tedy velmi na tom, jakými myšlenkami se zabýváme či se vůbec nějakými myšlenkami zabýváme. Nenechme proto mysl rozptylovat svými smysly neustále podněcujícími tok našich myšlenek. Pak se mysl začne ztišovat za pomoci pozornosti na provádění jógových technik a cvičení. Proto neustálá praxe snižování celkové tenze a projevů disharmonie, praktické osvojování si nauky o pozicích, prohlubování vnitřního ztišení, ovládání pránajamy a pratjáháry, a v neposlední řadě také pravidelná praxe meditace atd.