Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Sebeuskutečnění

Sebedotazování v podobenství Ramany Maharšiho

Bhagaván techniku sebedotazování přirovnal podobenstvím o býku, chlévě a čerstvé trávě takto:

„Mysl je trochu jako býk, který se chce potulovat mimo svůj chlév a chodit na pozemky jiných hospodářů, kteří samozřejmě nemají rádi potulující se býky. A tak na něho házejí kameny, aby ho zahnali a občas ho ztlučou. A to býka nutně rozzlobí a podle toho se chová.“

Sebedotazování přitahuje býka zpět do chléva, jež symbolizuje naše srdce a skutečné nezastřené JÁ. Sebemenší násilí býka odradí k návratu do chléva, jeho omezené rozlišovací schopnosti o tom, co je pro něho lepší, mu neumožní mít touhu či potřebu nevycházet na cizí pozemky. Lze ho však přesvědčit, tím, že mu ukážeme cestu a nalákáte ho podáním „pamlsku“, čerstvé, voňavé a šťavnaté trávy doslova až pod čumák. A tak ho pomalu navádíme zpět do domovského chléva. Tento proces neustále opakujeme, neboť staré zažité návyky a úroveň vnímání nutí býka se opět vydávat ven z chléva, kde způsobuje další a další škodu a neustále zakouší nová a nová utrpení. V tomto trpělivém procesu nahrazujeme staré mentální návyky novými.

Bhagaván říká, abychom byli trpěliví, neboť metodou sebedotazování nikdy nemůžeme prohrát. Býka nelze násilím uvázat a chtít po něm ze dne na den, aby setrval v klidu na jednom místě, tedy ve chlévě. Je potřeba mít dostatek čerstvé trávy (tím je naše trpělivost a touha po poznání), abychom kdykoli mohli býka nakrmit a tím jej přivádět alespoň na chvíli zpět do chléva. Čím častěji se bude vracet, tím více bude chtít zůstat nejen kvůli tomu, že se nakrmí, ale i proto, že se zde cítí dobře, v bezpečí a nikdo po něm nehází kamení ani ho nebije. Je to přesně harmonický proces transformace mysli (potažmo neuronové sítě, kdy zanikají původní a vznikají nová synaptická spojení), transformace mentálních otisků v našem podvědomí.

Časem i ten nejdivočejší býk pochopí, že po všech stránkách mu je ve chlévě nejlépe a tudíž již nebude mít potřebu ani touhu vycházet ven. Již v něm natrvalo zůstane. Individuální „já“ se vždy obrací do vnějšího světa, dostává se do neustálých potíží a trpí. Utrpení není přirozený stav. Sami ho vyvoláváme tím, že opouštíme svá srdce, že býk opouští domovský chlév a chodí na cizí hospodářství. Po nějaké době se individuální „já“ zastaví. Zrekapituluje svojí situaci, prozře a pochopí že ve vnějším světě klid a štěstí nikdy nemůže najít a tak se vrátí tam, kde je mu dobře. Ale pochopí to samo, prostřednictvím své opakované zkušenosti a autentických zážitků. Vnitřní transformace probíhá vždy na základě vnitřních procesů a nikoli vnějšími násilnými zásahy (býka nikdy vzhledem ke své síle nedonutíme násilím udělat to, co nechce; je tvrdohlavý a vzpupný, dokáže se pěkně rozzuřit pokud mu něco není po vůli).

Tím nastane dob zlomu, kvantový skok. Po dovršení všech zkušeností bude individuální „já“ spočívat v srdci (respektive mysl se vyprázdní a sestoupí do srdce), kde si bude užívat blaženosti a osvobození (ánanda). Když skutečné JÁ zjistí, že individuální „já“ již nemá sklony vycházet do vnějšího světa (odklonilo se od něj), JÁ ho svojí silou v sobě rozpustí. Dojde ke splynutí s božskou podstatou. Cíl jógy je naplněn, neomezený potenciál poznání je otevřen.