Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Upanišady

Upanišady a pojetí Nekonečnosti

V konečném není žádné štěstí. Nekonečné, jediné je štěstí„. (Čhándógjópanišad, VII.23.1.).

Upanišady odhalují věčnou pravdu o našem poznání: každý hledající musí získat vnitřní mír a vnější svobodu. To je zákon cesty poznání. Jedině s pomocí vnitřní svobody, vnitřního míru a smíření, můžeme získat tu pravou vnější svobodu. Z mnohých textů se dozvídáme, jak objevit Boha, zažít jeho autentickou přítomnost v našem životě. Musíme se stát zasvěcenými bytostmi s otevřeným lidským srdcem. Takto lze získat neomezené a nekonečné schopnosti, které pochází z mimosmyslové sféry. To nás přímo vede k Nekonečnému, Neomezenému, Věčnému.

Pomíjivé, povrchní, konečné, to co uspokojuje naše tělesné a hmotné potřeby v konečném důsledku nepřináší skutečné štěstí. Nemluvě pak o dosažení blaženosti, o setrvání v harmonii, setrvání v jednotě s božskou podstatou. Neboť, co v sobě skrývá požitek, je předurčeno k zániku, k jepičímu životu. Konečné je vnímáno – pozorováno našimi smysly, avšak Nekonečné je pozorováno a zažíváno mimosmyslově, srdcem, intuicí.

Nekonečné má nespočet podob a projevů uvnitř našeho světa. V této rozmanitosti se Nekonečno projevuje ve třech formách, které se vzájemně prolínají a probíhají současně. V prvé řadě je formou Nekonečného proces tvoření (proces evoluce), druhou formou je proces trvání (neustále je to, co je, vše bude z hlediska duchovního zachováno) a třetí formou je proces transformace (v jistém smyslu původní projev je nahrazován novým projevem, je to proces přerodu jednoho projevu ve vznik druhého v jednom a tomtéž celku, je to postupný vývoj od nevědomého k vědomému).

Celý tento proces je podstatou putování duše v jejím zrození. Ze Zdroje vychází a do Zdroje se opět vrací obohacena vším, čím si v životě prošla bez rozdílu. A to především ve smyslu vnitřního putování k podstatě sebe sama. Této cestě a jejímu poslání přispívá jógová meditace, hluboká meditace v duši a s duší (což je zásadní rozdíl od běžné meditace v mysli a s myslí). Odtud meditace v duši plynule přechází k meditaci na Nekonečno, na věčnou Božskou podstatu přítomnosti.

Věčné a nezastřené je uvnitř, ale i vně. Zda jsme schopni existenci věčného vnímat, záleží na síle a vůli otevřít své aspirující srdce. Upanišady hovoří o tom, že pouze v Nekonečném můžeme slyšet poselství věčné Blaženosti – Brahman. Toto poselství se projevuje dvojím způsobem, ve dvojí formě, jež závisí právě na našem přístupu. Je to Ánandam Brahma – život všeosvěcující a všenaplňující Blaženosti, a Anantam Brahma – život v Nekonečnosti. Náš život má být prodchnut neustálým rozvojem Nekonečnosti, aby byl naplněn v absolutní Brahman.

Pohyb a vnitřní pokojný pokrok k Cíli (k Bohu, k Blaženosti, k Hamonii, k Brahman apod.) je důležitým poselstvím staroindických véd a následně upanišad, moudrosti vhledů dávných Mistrů a zřeků. Tento pohyb pokroku je základní existenční vlastností rozpínavého Vesmíru. V tomto smyslu je vnímána i dynamika Nekonečnosti.