Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Upanišady

Upanišady a zřeknutí se ega

Osvícení zřeci ve svých upanišadách mnohokrát opakují skutečnost, že zřeknutí se tužeb ega znamená dokonalé naplnění života radostí bez utrpení a naplnění naší dharmy. Toto zřeknutí se však neznamená nesmiřitelnou askezi ke všemu pozemskému a zavrhnutí (nebo dokonce odmítnutí) sebe sama. Na druhou stranu však toto zřeknutí se ega vyžaduje disciplínu a řád (což je samotný základ úspěchu), rovněž pak silnou vůli.

Většinou je však největším úskalím na naší cestě jógy právě to, jak prakticky překonat ego, zřeknout se tužeb či překonat neustálý tok myšlenek apod. Upanišady samy obsahují základní návod, jak toto provést. Je to ona jednota povznášející duchovnosti duše, vědomí a harmonie praktičnosti každodenního života. K tomu však nevede cesta intelektu, rozumového rozhodnutí, nýbrž vnitřní silné aspirace a touhy po svobodě. Pak již jen stačí každý den, každý okamžik vědomě zažívat sebemenší náznaky tohoto transformačního procesu. Toto zažívání bude nejen posilovat nové zkušenosti a vnitřní schopnosti, ale současně i svobodu a pevnost vůle, sebekázeň a odhodlání. Budeme „otevíráni“ stále silnější intuici a mimosmyslového vnímání.

Každá upanišada je v tom nejobecnějším slova smyslu bezpečným průvodcem zkušeností a poznání. Nabízí nám neomezené možnosti intuitivního poznání. Je však důležité „jinak naslouchat“, s otevřeným srdcem. S poznáním a setrváním v poznání se postupně sám začne rozpouštět labyrint nevědomosti, zmatku, strachu a utrpení. Je dobré mít na paměti, že máme být vedeni bezúsilným konáním, bez připoutanosti a násilí.

Tato cesta trvá velmi dlouhou dobu. Ještě delší dobu trvá naplnění dharmy, realizace Boha, splynutí s harmonií bytí. To vše vyžaduje velmi dlouhý čas a proto je nezbytné dbát o zdraví těla, mysli a ducha. Upanišadští zřeci se denně modlili za život dlouhý více jak sta podzimů, aby měli dostatek času ještě v tomto životě dosáhnout co nejvyššího cíle, co nejvíce se k němu přiblížit. Nabádali své žáky rovněž k tomu, aby se vyhýbali čemukoli, co by bylo pro zdraví škodlivé a destruktivní. Proto je důležitá disciplína, řád a pořádek v životě každého z nás.

Sám Vivékánanda hovoří v tomto smyslu o tomto: „Svoboda – fyzická svoboda, duševní svoboda a duchovní svoboda – to je motto upanišad“. Svobodu se však nemůžeme naučit, vnutit, logicky pochopit – pravou svobodu můžeme jen zažít a žít. A proto upanišady odkazují s velkým důrazem na vnitřní svobodu, jako největšího pokladu, který nelze zcizit žádným zlodějem. Ve všem, co konáme, máme prožívat svobodu a pak jsme na dobré cestě. Rovněž nabádají k odvaze jít neustále dopředu, tvořit.