Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Upanišady

Upanišady hovoří o vitální síle

„Co je podstatou lidského „já“? Jak poznat tu část bytosti, která je neoddělitelnou součástí brahman, jež je nesmrtelný a nepomíjivý? Velmi často se v upanišadách hovoří v této souvislosti  o práně, o významu tzv. „životního dechu“ (jako nositele vitální životadárné síly od stvořitele života a to především nikoli jen fyzického života, ale především duchovního) a také dýchání jako takovému věnují  nejvíce pozornosti, pokud budeme hovořit o tělesných či smyslových funkcích. Prána je zde vnímána jako spojovací článek mezi fyzickým smyslovým světem a duchovní Podstatou (brahman).

Učení upanišad je tedy neodmyslitelně spojeno s vhledem na existenci a projev vitální síly – prány. Tuto sílu prezentují jako universální a všeobsahující energii světla, jako božskou sílu, jež udržuje vše živé, vše tvořivé, jež je nositelem evoluce Vesmíru a je jeho duší. Prána v tomto ohledu není jen „dech“ či tok „energie“. Prána je ve všem, co je, ve všem, co se vyvíjí, ve všem, co zaniká. Upanišady pojmenovávají pět (panča) základních projevů existence prány. Jsou to:

prána – je uvnitř našich očí, nosu a uší

apána – je uvnitř našich orgánů vyměšování a rozmnožování

samána – řídí naše trávení a zažívání

vjána – nachází se v srdci a cévním řečišti, pohybuje se nervovým systémem

udána – proudí středem páteře.

Hmota i duch musí být v harmonii, v jednotě, vzájemně rezonovat. Duch potřebuje hmotu pro své sebeprojevení a hmota potřebuje ducha pro svou seberealizaci. V upanišadách (ale i ve védách) je velmi často odkaz (či zmínka) na námu (jméno, pojmenování, popis) a rúpu (tvar, podoba). Hovoří se zde o existenci jména a tvaru ve vnějším světě, a projevu bezejmenného  a beztvarého ve vnitřním světě, aniž by obé bylo v jakémkoli antagonistickém či rezistentním vztahu. Jméno vyjadřuje schopnosti a potenciál vnějšího světa, smyslově vnímatelného. Naproti tomu bezejmenné otevírá brány nesmrtelnosti duše.