Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Techniky pránajamy

Význam pránajamy

Všechny texty védského období učí, že v našem těle nejvyšším projevem tvůrčí síly je ódžas, kundalíni. Tato nezměrná síla je skryta v Múládharačakře, spodním kořenovém centru, a cílem pránajamy je ukládat tuto sílu v mozku či v mysli a pomocí ní dosáhnout nejvyššího duchovního stavu osvícení. Čím více této síly má jogín pod kontrolou, tím je mocnější, bystřejší s otevřeným stavem vědomí, odkrývá všechny své vnitřní schopnosti a je duchovně vyspělejší. Je to sexuální energie ve smyslu tvoření, růstu a rozpínavosti. Proto také védské texty a především odkazy v Hathajóze pradípíce nabádají jogíny k sexuální zdrženlivosti, aby mohli tuto sílu vyzvednout vzhůru a použít jí k překonání sobeckých pout hmotného smyslového světa.

Používání technik pránajamy vede jednak k dokonalosti v ovládání vitální životní síly, prány, k jejímu dokonalému využití a ale i současně k probuzení a aktivizaci spící kundalíni, tvořivé síly, jež překoná vše. K tomuto záměru jogín využívá svůj dech a soustředěnou pozornost mysli společně s meditací. Dechové techniky jsou nepochybně nedílnou součástí pránajamy, ale jde tu především o prostředek a nikoli cíl. Je rovněž třeba říci, že pokrok v ovládání prány, jako v tomto případě nositele spirituality, nespočívá primárně toliko v množství a dokonalém zvládnutí dechových technik, nýbrž v transformaci či jakési „rehabilitaci“ našeho vnitřního (mimosmyslového) vnímání. Tato transformace („rehabilitace“) je sama o sobě harmonizačním procesem, jež je jádrem přístupu k využívání jógových technik k samouzdravování či duchovnímu vývoji.

Pránajama slouží k harmonizaci vitální síly, jež následně vnáší do našeho těla i života přirozenost věčnosti a obnovení všeobsahující jednoty.