Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Hybridní povaha výživy

Proč hybridní povaha výživy

Téma hybridní povahu výživy objasníme postupně. Nejdříve vysvětlím jak v tomto ohledu vnímám pojem hybridní.  Jak známe například u automobilových motorů, je hybridním motorem taková konstrukce stroje, jež dokáže pracovat se dvěma rozdílnými palivy v rozdílných skupenstvích. V případě automobilů je to plyn a klasický benzín (nebo nafta). Hybridní motor u automobilu se používá tak (zpravidla), že do vyčerpání zásoby využíváme pro práci motoru plyn (je levnější, ekologičtější k životnímu prostředí, šetrnější k opotřebení motoru atd.) a teprve při nedostatku tohoto paliva (nejsme-li ještě u cíle naší cesty) přepneme na nádrž s klasickým kapalným palivem a v klidu dokončíme cestu. Následně doplníme zásobu plynu, abychom byli připraveni na další cestu.

Naprosto stejným způsobem pracuje i naše tělo a je také na hybridní příjem výživy přizpůsobeno, geneticky „naprogramováno“ a nutno dodat, že je to zcela přirozené. Je schopno se vyživovat nejen pránou – životní energií (a to primárně), ale současně i tuhou stravou (tedy pro nás standardním stravováním). Při našem životním stylu a akcentem na hmotu (na všech úrovních) však v prvé řadě využíváme tuhou stravu – jídlo a pránickou výživu výjimečně a nevědomky. Takže způsob získávání energie pro fungování našeho „motoru“ – těla je zcela opačný, než jsme tomu zvyklí u našich automobilů. Jak se to přihodilo, že u automobilů chápeme náklady, šetrnost či míru opotřebení a u našeho těla nikoli?

Náš organismus je bez sebevětších potížích schopen, připraven a hlavně „nastaven“ přijímat výživu oběma způsoby (ne v tomto případě důležité v jaké míře). Známe to například z našich pobytů na horách, v lese nebo u moře, že cítíme osvěžení, nabíjení energií a zcela automaticky se zhluboka nadechne a doslova si nádech slastně užíváme. Přirozený hybridní způsob příjmu energie pro tělo je takový, že nejdříve přijímá potenciálně nejvyšší možnou míru prány – životní energie (pokud mu v tom nebráníme) a teprve následně zbývající nedostatek doplňuje své potřeby tuhou stravou. Takový způsob je dokonale v souladu s principy klasické védské jógy a její praxí. A jak jsem již uvedl, není podstatné, zda nejdříve získáme „pouhých“ 5-10% pránické energie a zbytek klasickou stravou. Podstatnější v tomto směru je princip a preference. A to je úloha naší mysli, změna paradigma k výživě, k sobě samým, k pochopení naší podstaty. A právě v tomto hraje praxe klasické védské jógy velmi podstatnou roli.

A nyní k pojmu výživa. Z pohledu praxe védské jógy není pojem výživa zúžen pouze na doplňování stravy. Jóga umožňuje mnohem komplexnější využití možností k zachování bytí. Předně je strava (především ta živočišná) považována za nejnižší formu výživy, a tedy také za nejméně efektivní, značně náročnou na vlastní zpracování a následné odstranění všech odpadů, jež s sebou přináší ohromné množství sekundárních vlivů na organismus. Je to obrovsky energeticky náročný systém s velmi nízkou mírou využitelnosti a účinnosti (max 25%). Dalším velmi negativním důsledkem běžného stravování je neoddiskutovatelný fakt, že přijímáme mnohem více stravy, než je nezbytně nutné a preferujeme stravu s velmi nízkou vibrací, jež nás otupuje, znečišťuje, „materializuje“.

Naše těla jsou schopna přijímat mnohem subtilnější formy energie a ty využívat ke svému životu a především k rozvoji. Je však důležité si připomenout, že i zde platí zákon o zachování energie, které nepochází z ničeho a také ani nikam nemizí. Pouze mění svojí formu manifestace dle podmínek a situace (přesně v souladu s procesem rezonančního ladění).