Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Mysl a myšlenky

Jsme oběťmi dobra nebo zla?

Snad všichni věříme v to, že na světě existuje dobro a zlo. Každý s obojím máme osobní zkušenosti. Přemýšlím ale nad tím, kde se bere dobro a především odkud přichází zlo. Někdo oboje přeci musel stvořit, jako my jsme byli stvořeni, jako byl stvořen svět, ve kterém žijeme.

Jestli něco existuje, pak to muselo být stvořeno. A pokud pochybujeme o tom, že něco bylo stvořeno, pak zákonitě musíme s úspěchem pochybovat, zda vůbec nějaké dobro nebo zlo reálně existuje. Pokud ale připustíme, že dobro a zlo existují, co to opravdu je? Také je zajímavá otázka, kdo dobro a zlo stvořil, anebo jak se k nám to či oné dostane a proč?

Na tyto otázky není vůbec snadná odpověď. Buďto je to nezávislé na nás a na tom co děláme, pak ale musí existovat odpověď na otázku: „Proč já jsem postižen zlem, a někdo druhý je obdarován dobrem?“ Kdo by měl rozhodovat o tom, co si zasloužíme, zda to dobré nebo zlé? Může také nastat druhá, opačná varianta, kdy tvůrci dobra i zla jsme my sami. Potom bychom tedy měli být těmi, kteří dobro a zlo šíří a způsobují radost nebo zármutek.

Já osobně se kloním k druhé variantě, protože se mi nechce věřit tomu, že dobro samo o sobě „vyrábí“ a nám předávají tolerantní andělé a zlo nějací rohatí čerti. Takže já to vidím velmi jednoduše: tvůrci i nositeli „dobra“ i „zla“ jsme my sami. Pak také i my sami jsme tolerantní andělé a současně rohatí čerti. Jsme proto všichni odpovědni za dobro i zlo současně. Sami máme svobodnou vůli se rozhodnout, zda zvyšujeme váhu všeobecného dobra či zla a v důsledku toho, na jakou stranu se jazýček pomyslné váhy vědomí vychýlí.

KAŽDÉ ZRNKO MÁ SVOJI VÁHU! Nebo snad žijeme v iluzi, že malá zrnka nic neváží? Pak bychom asi měli mít problém pochopit, jak z mnoha malých zrnek písku stavíme domy, přehrady, nemocnice, školy. Přesto nikdo z nás v těchto případech ani na okamžik nezapochybuje o tom, že by nějaké konkrétní zrnko písku v těchto stavbách nehrálo žádnou roli. Vše je stvořeno z nejmenších částeček. Jak bych se třeba mohl odvážit prohlásit, že nějaká buňka v mém těle nemá žádný význam a je pro můj život nedůležitá!?

Jsme zbyteční nebo důležití, má náš život nějaký smysl? Tisíce a tisíce otázek na téže téma. Jestliže si odpovíme na tuto jednu jedinou otázku, že jsme důležití kladně, pak už je jen krůček k tomu, abychom se sami sebe zeptali, jestli můžeme ovlivnit existenci „dobra“ a „zla“. Jestliže někdo považuje něco za dobré a druhý tu samou záležitost za zlou, čí je pravda? Ta moje, nebo ta vaše? Kdo nás rozsoudí? Anebo můžeme mít pravdu oba, přestože máme opačné názory!? Záleží to jen na nás, zda něco vnímáme jako dobro a něco zase jako zlo. Rozhodují o tom naše pocity a emoce. Zde jsou ti praví andělé a čerti.

Pokud tedy jednou pro vždy nechceme zažívat žádné zlo, dělejme následující:

1. Konejme dobro

2. Nekonejme zlo

3. Hledejme dobro

4. Nehledejme zlo

5. Mysleme na dobro

6. Nemysleme na zlo

7. Buďme láskyplní a soucitní.