Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Pataňdžaliho stezka

V. PRATJÁHARA – stažení smyslů

Pátým stupněm královské osmistupňové cesty jógy je pratjáhára, obyčejně a nejčastěji interpretovaná jako stažení smyslů čili odtažení pozornosti od smyslových vzruchů. Pataňdžali sám k tomu říká: „Odtažení pozornosti od smyslů nastává tehdy, když jsou odtaženy od jejich vlastních záležitostí a přizpůsobují se povaze mysli. Tím vzniká úplná poslušnost smyslů“.

Abychom byli vůbec schopni uskutečnit pratjáháru, neměli bychom zapomenout na dvě důležité skutečnosti. Tak nejdříve si pomocí jógy pozornosti uvědomme, čím se naše smysly zabývají. Dobrým pomocníkem a návodem by nám k tomu pro začátek určitě měly být zásady jamy a nijamy, jejichž opačné významy jsou původci příčin osobního jednání řízeného našimi smysly. Při jejich dodržování si značně usnadníme naplnění pratjáháry, protože nejednáme dle smyslů, ale vědomě své jednání korigujeme.

Je třeba vnímat tento stupeň jako navazující praktickou aplikaci předcházejících stupňů, tedy nejen jamy a nijamy, ale i ásan či pránajámy. Bez dokonalého zvládnutí předcházejících stupňů nelze docílit stažení smyslů a ukáznění mysli. Sám zastávám názor, že žádný stupeň nikdy nekončí a je třeba se jím takřka trvale zabývat a zdokonalovat se v nich. Je velmi důležité jednotlivé stupně prolínat a neizolovat je od sebe. Neustále hledat návaznosti a propojení.

Při trvalé práci na těchto stupních se nadějně přibližujeme k úspěchu pratjáháry. Dokud však nezvládneme předcházející úrovně, můžeme se snažit sebe víc, a budeme v uskutečnění prátjáháry neúspěšní. Neboť první podmínkou k ukáznění smyslů je vykonávat jakoukoliv činnost vědomě, tj. cíleným zapojením mysli v každém okamžiku, nejlépe v trvalém TEĎ. Naše pozornost by se měla zaměřovat na to, co a jak děláme. Vnímat sebemenší detail našeho konání, se souběžným uvědoměním si našich pocitů, zvuky, vůně, dotyky apod. Prvotním cílem přitom není naší činnost jakkoliv hodnotit či regulovat, ale pouze si jí uvědomovat. Neboť co není vědomé, nelze myslí ovládnout.

Toto je první fáze. Je to pozornost na naše tělo, myšlenky, na vědomé pozorování naší činnosti a na související jevy vně nás samých. Jestliže si uvědomíme „vnější“, můžeme lépe a úspěšně postupně přenést pozornost na „vnitřní“. Využijeme tak předcházející zkušenost z orientace vědomí na „vnější“. Pro začátek je to mnohem lehčí, protože je to přímo spojeno s našimi smysly, s vnějším hmotným světem, ve kterém jsme vychováváni od svého dětství a vnější prostředí známe velmi důvěrně na rozdíl od našeho vnitřního, přestože právě toto je s námi bytostně spojeno. Pojmy jako prostor a čas, hmotné, jsou pro nás každodenní „realitou“.

Podobně jako u naší činnosti a pozorování vnějších jevů, můžeme pozorovat vnitřní jevy uvnitř nás samých. Například vnitřní proudění dechu, tlukot srdce, naše pocity apod. Velmi dobře nám může pomoci i naše představivost o těchto vnitřních jevech. A není zde vůbec podstatné, zda jsou naše představy přesné či nikoliv. Důležitější je odtažení pozornosti od vnějšího světa, jakási cesta zevnitř dovnitř a prvořadé zapojení naší mysli a její nadřazení našim smyslům, jímž v danou chvíli dáváme pouze podřadnou či statickou roli. Uvnitř nás samých se otevírá obecné i vnější. Realita vnějšího je odrazem reality a stavu vnitřního, a naopak. Indové říkají, že makrokosmos je totožný s mikrokosmem v nás samých. Tedy, cestou k poznání světa je poznání sebe sama.

Získáním vnitřní citlivosti a vnímavosti nejen, že lépe poznáváme sami sebe, lépe rozumíme svému tělu, ale současně a především ukázníme své smysly a naučíme se vědomě pracovat se svojí myslí. Zvýšíme účinnost naší práce na předcházejících stupních radžajógy a vše se jaksi propojí v jeden logický celek. Budeme tak schopni se ke svým smyslům vrátit kdykoliv, avšak pouze, budeme-li si to sami přát. Budeme tak mít své smysly pod kontrolou. Ukázní se naše mysl a uklidní se hladina myšlenek.

Cílem pratjáháry je tedy nadřadit naší mysl nad naše smysly a vědomě udržet myšlenku v jednom předmětu pozorování bez rušivých vlivů jak našich myšlenek, tak žádostivosti našich smyslů. Současně je důležitým mezistupněm mezi fyzickým a duchovním.