Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Přítomnost TADY a TEĎ

Vědomí TADY a TEĎ

„Nežeň se za minulostí a neztrácej čas v budoucnosti. Minulost už není a budoucnost ještě nepřišla. Život je tady a teď.“ (Buddha).

Přítomnost je věčná a je „viditelná“ pouze z určitého úhlu našeho pohledu, a naše „vidění“ je odvislé od stavu naší mysli. Přítomnost bude vždy a je všude. Přítomnost bohužel zcela běžně odkládáme až na „dobu po budoucnosti“ s myšlenkou na minulost! Je to smutný paradox zakletí času „vědomé nepřítomnosti“ a přitom stačí jen málo k tomu, aby se zcela zásadním způsobem změnil obraz našich životů a zažívali jsme tolik toužebně očekávané štěstí. Věčnost života je zakódována v přítomném okamžiku a jeho plném prožitku. Akceptovat vše, co každý den přináší, znamená přijímat příčiny a důsledky, jež mají své vnitřní kořeny v trvale probíhající přítomnosti. Události se dějí a řídí naše životy. Jinak řečeno: naše reakce v přítomnosti předurčují celý řetězec následností přítomných okamžiků, z něhož se skládá celý náš život. Všechna ta léta zde na zemi od narození až po smrt.

Když promarníme příležitost každého dne právě teď, jakou máme sami pro sebe jistotu, že když dnes vědomí života odložíme na zítra, že už zítra určitě budeme život vnímat přítomně? Celý život žijeme v klamu sebe sama a pravda o životě se nám jaksi vytrácí. Smysl svému životu dáme tehdy, porozumíme-li přítomnému okamžiku. TEĎ nebo NIKDY!!! Včera už je nenávratně pryč, zítra ještě není a nikdo dopředu neví, co bude. Z toho plyne, že pro dnešek včera ani zítra není skutečné. Dnes jsou jiné podmínky, než byly včera a také než budou zítra. Ale v každém okamžiku se musíme rozhodovat, jak budeme na konkrétní situace reagovat. Naše postoje a následné úmysly jsou důležité, ale ty lze ovlivnit pouze v přítomnosti. Postoje k tomu co bylo, jsou zcela zbytečné, postoje k tomu co bude, jsou předčasné a většinou zcela irelevantní k následně proběhnuvším událostem.

Podstatné však je, že chceme-li se zaměřit na prožitky a vzájemně harmonizovat ducha, mysl i tělo, pak zcela autentické jsou všechny úrovně bytí právě nyní, v přítomnosti. V minulosti proběhnuvší jsou již někde uloženy v podvědomí a oživovány vzpomínkami naší mysli (tedy i do značné míry upraveny a především překódovány tak, aby je mohla mysl pojmenovat, označit přívlastky, přizpůsobit našemu vnímání atd.). Takže touto nezbytnou „transformací“ ztrácí svoji autentičnost pravdy samotné. Podobné je to s budoucností, neboť tato ještě nenastala a tu si s pomocí vzpomínek na minulosti naše mysl opět zobrazuje dle svých představ bez ohledu na realitu a příčinnou následnost jevů.

Jenom v přítomnosti existuje autentická vědomost prožitku. A jestliže budeme posilovat vědomí přítomnosti, začne se zvyšovat její podíl v našich životech, až náhle přítomnost splyne s celým životem v jeden celek. Pak přestává být důležité, co bylo a co bude. Navíc je třeba si uvědomit, že vše co se děje má své karmické příčiny a následky. Tedy, že budoucnost je tvořena současnou přítomností. Co teď uděláme, to bude mít zásadní vliv na to, co se stane zítra. Proto máme dát přítomnosti prioritu před budoucností. V přítomnosti se rodí stále nové a nové příčiny budoucích jevů. V přítomnosti se tvoří také nová synaptická spojení mezi neurony nebo se posilují či oslabují ta stávající.

Minulost proběhla jako příčinná souvislost již předem proběhnuvší přítomnosti. Vědomí přítomnosti se tedy prolíná ve všech etapách našeho života. A tak, abychom si vše zjednodušili a zefektivnili, stačí se pouze zaměřit na přítomnost. Budoucnost, která někdy v plynutí času přijde, bude „vygenerována“ právě probíhající dnešní přítomností a tato budoucnost se zcela jistě někdy stane novým zárodkem následně proběhnuvší tytéž přítomnosti. Je to kontinuum trvání věčnosti. Důraz, který klademe na vědomí času v minulosti a budoucnosti je příčinou naší nesvobody. To je filozofie přítomného okamžiku, jeho možného či nemožného užitku.

Vše proto v rámci naší praxe védské jógy děláme s maximální pozorností, snažíme se nevykonávat žádné činnosti, techniky, nevědomě či podvědomě nebo jen s povrchní pozorností. Proto také klademe takový důraz na maximální vědomí přítomného prožitku, abychom se naučili žít v přítomnosti. Pokud se tak stane, náš život se stává naplněný a cítíme užitek každého dne. Náš život dostává reálný smysl. Poskytuje nám to současně možnosti vědomě korigovat svá jednání, naši mysl, myšlenky. S myšlenkami lze pracovat pouze v přítomnosti a rovněž tak ztišit mysl. Přítomnost nabízí nové perspektivy.