Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Většinou je majoritní společností handicap (postižení, snížení schopnosti) vnímán jako něco „očividně“ vybočujícího z tzv. normálu společenského vnímání zdraví. Ať je to handicap mentální, duševní, smyslový či jinak kombinovaný. Náš způsob života a deformované společenské vědomí značně přispívá k dalším formám handicapu, neméně závažným, především sociální handicap a s tím související kritický nedostatek vědomí sebe sama, neschopnost vědomě zvládat svojí mysl, vlastní život. Nejde tu ani tak o fyzické „postižení“ jako takové. Handicapem v podstatě není smyslově vnímatelný stav, nýbrž naše vnímání tohoto stavu a stav mysli předurčuje míru našeho handicapu navenek.

Navzdory tomu jsme však stále unikátními a dokonalými bytostmi, bez ohledu na fyzický či psychický stav našeho těla. Pod vlivem našich předsudků a ne-vědomí si v podstatě myslíme pravý opak. Jóga, se svými tradičními principy, je velmi vhodným a účinným pomocníkem realizace jedinečnosti v každém z nás a vědomého vnímání skutečné reality, jež v prostředí neustálého „rezonančního ladění“ s universálním Zdrojem světla (energie) bytí, využívá synergie reálného potenciálu neustále probíhajícího procesu harmonizace …

Aplikovaná jóga s dodržováním tradičních védských principů velmi dobře napomáhá ke snižování důsledků jakéhokoli handicapu a to i v případech, kdy je konvenčními přístupy stav vnímám jako neřešitelný. Mluvíme zde však především o naší mysli, o stavu našeho vědomí, či chceme-li o neuroplasticitě lidského mozku atd. Jedinou podmínkou je přítomnost vědomé mysli a přítomnost bdělého vědomí.