Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Tradiční systém jógy je unikátní v tom, že je primárně zaměřen na obnovení harmonie a vitální síly, a současně přirozeným způsobem sjednocuje fyzickou a duchovní úroveň života. Je důležité vědět, že tato filozofie není dogmatická, ale právě naopak. Je výhradně gnostická, gnoseologická. Jako prioritu staví empirické osobní zkušenosti a osobitý přístup v procesu vlastního poznání. Cenného poznání principů, nejobecnějších zákonů života, daleko přesahujících vnější smyslové vnímání reality a fyzikální zákony hmotného světa. Cesta klasické védské jógy je cestou za poznáním vnitřního světa až na jeho bazální úrovni, obnovení harmonie vnitřního řádu ve spojení se Zdrojem. Slovy Pataňdžaliho prostřednictvím jóga sútry Samádhipáda: „Jóga je zastavení proměn mysli. Pak je poznávající ustálen sám v sobě. Jinak se ztotožňuje s proměnami“. A Eduard Tomáš k tomu dodává: „Jóga je výcvikem v umění klidu mysli a harmonického života“.

Všechna díla vzniknuvší v období védánty mají pro nás nesmírný a nezaměnitelný význam. Jejich odkaz je klenotem historického odkazu lidstva. Je však důležité jim správně porozumět, v naplnění jejich odkazu, spíše než v pochopení velmi zúženého významu použitých slov (spektra jejich vypovídací schopnosti). Samotné odkrytí cesty čistého poznání (jádro gnose) v sobě nese dvě základní úskalí, jež mohou naše poznání „zahalit, zkreslit, odklonit“. Je proto nezbytné přistupovat ke všem těmto textům nejen s velkou úctou a pokorou, ale současně již na počátku našeho „studijního“ úmyslu s původním záměrem hledání prosté inspirace jako zdroje trvalého tvůrčího procesu poznání. Neboť teprve vlastní zkušenost inspirovaná autentickým svědectvím Mistrů nám přináší skutečné poznání Pravdy a to v nejobecnějším slova smyslu, nejen na cestě jógy.

Prvním „úskalím“ při studiu védských textů jsou naše přirozené sklony k bezmeznému uctívání autorit. Domnívám se, že je v tomto ohledu nanejvýš vhodné si uvědomit, že védánta je období, kdy byly prvně tisícileté zkušenosti zasvěcených Mistrů a jejich žáků shrnuty do písemné formy, jež zcela zákonitě byla při sebevětší snaze již tu v menší tu ve větší míře odlišná ve svém následném vývoji od původní védštiny. Již samotné předávání zkušeností z Mistra na žáka vždy na každém dalším sdělení zanechalo osobitou stopu nového nositele poznání. A čteme-li tato díla, přijímáme zkušenosti mnoha zřeků a nikoli jen autora písemné podoby.

Druhým „úskalím“ je forma sdělení – písemná forma v jazyce odlišném od jazyka, v němž původně byly prvotní zkušenosti formulovány a následně interpretovány, sdíleny. Původní védský jazyk totiž v sobě zahrnuje slova, jejichž plnosmyslný význam spočíval ve „vyšším, spirituálním“ obsahu. Slova byla tvořena jako čisté mantry vyjadřující podstatu bytí a manifestace v mnoha formách a podobách. Každé slovo mělo svůj vnitřní význam, poselství, vyšší sdělení. A to již ani nemluvě o současných překladech ze sanskrtu či nekonečném řetězci vzájemných překladů mezi současnými západními jazyky. Háček totiž spočívá v tom, že současné jazyky jsou oproti původní védštině „prázdné“, zcela neschopné poskytnout původní sdělení v in natura obsahu. Současné jazyky totiž ztrácejí poslední zbytky čistých vibrací (v kořenech slov) a přiklání se výhradně k intelektuálnímu (stále více a více inklinujícímu materialistickému) významu slov, čímž ztrácí svoji spiritualitu, původní harmonii. Proto je pro pochopení původních textů nezbytné osvobodit se od slov a více se otevřít intuici, otevřít své vědomí k získání spojení na původní tradice a praxi. Slovo ve védách je sdělení spíše představy o poznané pravdě, než popis pravdy samotné. Jak se nám ta či ona zkušenost jeví, jak jí vnímáme apod. Obsahují tedy subjektivní prvek vnímání, jako jednoho ze základních principů praxe jógy.

V dnešní době je velmi obtížné udržet si „čistou mysl“, schopnost rozeznat „čisté – niterné“ od „zastřeného – povrchního“. Védská jóga neusiluje o odstranění našeho ega, nýbrž o jeho „harmonické rezonanční vyladění“ s naším čirým vědomím bez toho, aniž bychom si vytvářeli rezistenci k čemukoli, co je naší přirozenou součástí a co nás obklopuje. Jsme-li po celý svůj život vedeni a vychovávání v dominanci vnějšího světa, pak nám zcela zákonitě unikají principy „vnitřního“ světa, zůstávají skryté a přesto aktivní, což ve svém důsledku vyvolává tak enormní projevy disharmonie v celé lidské společnosti, na všech úrovních a ve všech ohledech. Od nepaměti lidé usilují ve svých životech o nalezení trvalého štěstí a radosti. Staří védští mudrci a učitelé k tomu říkají: „Chceš-li získat štěstí, poznej sám sebe“.

Na cestě klasické jógy je primární vlastní, osobitý, nezaměnitelný empirický přístup k vlastní praxi jógy a především k vlastnímu životu v souladu s universální i osobní dharmou – posláním. Universální dharmou je poznání a pochopení přítomnosti dvou úrovních života (dvou „světech“, dvou projevech reality – hmotné a duchovní, smyslové a mimosmyslové) a naší osobní dharmou je poznání naší osobité role v těchto světech s ohledem na naše karmické podmínky a předpoklady. Je nezbytné zpřítomnit své niterné pocity a vhledy, mít v úctě původní učení a odkazy mistrů, avšak nikoli s dogmatickým přístupem, ale s respektem a pokorou k právě se vyskytnuvší příležitosti a osobité zkušenosti. Skutečným žákem klasické védské jógy se stává ten, jenž počal cestu poznání Pravdy na základě své vnitřní touhy, celkové očisty těla, mysli i ducha, svého charakteru nevyjímaje, a za tím účelem provádí pravidelně s pokorou a odhodláním fyzická, mentální i duchovní cvičení. Přitom však nezanedbává své „světské“ povinnosti.

To, zda jsme na správné cestě tradiční védské jógy, zjistíme jednoduše podle toho, zda nám naše praxe přináší užitek, autentický prožitek harmonie a je nositelem vnitřní transformace a využití téměř neomezeného potenciálu schopností a vnitřního osvobození promítajícího se v každodenním životě. Užitek cesty přináší viditelné změny v našem životě ve všech ohledech, na všech úrovních. Náš prvotní čistý úmysl stát se žákem tradiční védské jógy a vystoupat až na vrchol posvátné hory Méru mohou utlumit či zcela zadusit pouze naše vžité předsudky, zakořeněné návyky, pochybnosti, nedostatečná důvěra a odhodlání, či lenost, lhostejnost nebo povrchnost, obecně vzato všechny projevy vásan – tužeb, připoutanosti, o nichž hovoří zasvěcení mistři v původních textech védánty.

A Eduard Tomáš k tomu říká: „Stane-li se vaše touha tak mocnou, že na ni musíte stále myslet, že se vám stále a stále připomíná, že jí už ani nemůžete a ani nechcete odolávat, pak jste opravdu ten nejsprávnější typ pro duchovní cestu. Nastupte jí ihned a už jí neopouštějte! Nejenže vás nikdy nezklame, ale přivede vás k největšímu a nejznamenitějšímu dobrodružství vašeho života. Duchovní cesta znamená, že si nejen uvědomíte pravý účel a smysl vašeho života, ale že se zároveň vydáte pro vás tím nejsprávnějším směrem k jeho realizaci.“