Védská jóga

Subham astu sarvadžagatam - Šťastny ať jsou všechny bytosti

Prána a vitální síla

Vitální síla a vásany

Védská nauka velmi často hovoří o vásanách, o připoutanosti, jako o jedné z  největších překážek adepta na cestě jógy. V  tomto ohledu nabízí celou řadu příměrů a možností, jak se s těmito překážkami, jež nás provází celý život, nenásilně a přirozeně vypořádat. Základní princip je zcela zřejmý. Tak, jak jsme si v průběhu našich životů připoutanost „tvořili“, stejným způsobem se lze také od připoutanosti odpoutat, oslabit jí natolik, aby již nad našimi životy neměla vliv. To platí nejen z pohledu „techniky“ odpoutání (podobně jako připoutání), ale i z pohledu časového, tedy pokud se připoutanosti vyvíjely po celý náš dosavadní život (mnoho let), pak potřebujeme dostatek trpělivosti k jejich oslabení až ke konečnému „rozpuštění“ ve vědomé mysli.

Vásany jsou vždy výsledkem silného lpění na objektech smyslů a na lpění na požitcích, a to především prostřednictvím zraku, sluchu, dechu (čichu), či hmatu, a k našemu verbálnímu intelektuálnímu projevu. Mentálně se tyto vásany se svými požitky vážou k naší mysli a projevují se v našich činech, reakcích, životech jako celku, mnohdy se zjevnými důsledky na zdraví. Upanišady hovoří v této souvislosti o démonech, kteří nás ovládají prostřednictvím našich smyslů a nevědomé mysli, a vytváří tak pevné vazby na vásany. Následně však také hovoří o vitální síle (prána), která „je rozbila na kusy a rozmetala do všech stran“.

Vitální síla (prána, životní síla, zdroj bytí) je tedy schopna všechny formy a projevy návyků k připoutanosti rozpustit a vědomou mysl osvobodit. Ta se pak odpoutává o starých vazeb a stoupá vzhůru ke Zdroji poznání, k nejvyššímu Já. Vitální síla tak přenáší naší řeč (vibrace řeči) za hranice říše smrti a stává se z něj agni (oheň, ve védském slova smyslu), z očí se stává slunce, z mysli se stává měsíc.

Tím je život naplněný temnotou proměněn na světlo, světlo poznání sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-Blaženost).